To, že je v Habrovanech silná motoristická základna, ví už kdekdo. V sobotu hned z rána se tam přijeli pochlubit majitelé strojů do roku výroby 1982, které vyvolávají mrazení v zádech všech motoristických fandů. Nadšenci z habrovanského Klubu přátel historických vozidel slaví už desáté výročí.

Naleštěné Tatry, Škodovky, Jawy a Čézety se řadí na místní návsi, která dělá starým kouskům velmi zajímavé pozadí, a kolem se už mačkají desítky návštěvníků. I já už z dálky vyhlížím několik unikátních kousků. „Je to vývoz do Anglie, který neproběhl a nakonec zůstal v České republice. Já jsem si ho dovezl z Prahy a mám ho šestým rokem. Rok výroby je devatenáct set pětašedesát,“ chlubí se majitel Miroslav Hodaň z Brna.

Na českých silnicích nemá s volantem na pravé straně větší obtíže. „S tím, že je volant na druhé straně problém nemám, jen při předjíždění je hůř vidět, jinak se s tím jezdí krásně,“ pochvaluje si Hodaň.

Nablýskaná historie

Společně sledujeme v obležení fotografů motorky s bočními přívěsnými vozíky, které se už na silnicích objevují jen zřídka. Obdivovatelé jsou nadšení. „Jezdíme na podobné srazy pravidelně, spíš jako diváci, i když doma v garáži mám starou stovku, zachovalou, naleštěnou, takovou vábničku na ženský. Teda, jen na tu mojí,“ směje se návštěvník Jaroslav Stříbrný až z Olomouce.

Habrovanský sjezd si pochvaluje. Aby také ne, když už za chvíli čeká milovníky veteránů propagační jízda okolními vesnicemi a pak vyhlášení nejrůznějších ocenění. Podle pořadatele srazu Bronislava Nejtka jsou připravené zhruba dvě desítky pohárů. „Vyhodnocování si děláme sami, máme klání o pohár starosty obce, soutěž elegance mezi motocykly i automobily nebo třeba o nejstarší auto,“ jmenuje Nejtek.

Rok výroby 1920

Ta už zná svého vítěze. Je jím Rover z roku 1920. „Koupil jsem ho v Praze. Máme ho osm let. Auto sice popojelo, ale bylo v hodně špatném stavu. Třeba nádrž byla celá prorezivělá, takže se dělala nová, převodovka na tom byla také špatně,“ svěřuje se Stanislav Baláž z Brna. Ten patří mezi poctivé návštěvníky setkání. „Když to jde, tak každý týden jsme s manželkou na nějakém srazu,“ říká Baláž, který je majitelem hned kvarteta aut.

Právě těch se v Habrovanech nakonec sešlo třiašedesát. „Přijelo nám sice méně strojů, než bývá zvykem, ale na to, že jsou v okolí další tři podobné akce, tak jsme rádi, že nám lidi zůstali věrní. Návštěvou nás poctili i lidé ze Slovenska. A hlavně vyšlo i krásné počasí,“ je rád Nejtek. Počasí i náklonnost ke starým vozům přilákala i samotného Bolka Polívku z nedalekých Olšan. „Hlavně to sem máme kousek. Chodíme i na jaře a chodíme rádi. Já mám rád veterány, protože jsem byl v jejich věku,“ usmívá se dobře naladěný Polívka, zatímco v dáli mizí kouřem zahalená škodovka. Příjemné vůně se linou i z okolních stánků s občerstvením. Lidé u nich postávají, vyměňují si zkušenosti, nabírají inspirace a doufají, že se na dalším srazu zase ve zdraví setkají.