„Ze slavení Velikonoc na Vyškovsku bych zvýraznila dva prvky, které jsou pro tuto oblast typické. Prvním je obyčej nazývaný honění Jidáše, který je známý hlavně na Bučovicku. Druhým jsou pak kraslice zdobené slaměnou intarzií,“ vyjmenovává.

Zvyk honění Jidáše jako jedna z nejstarších tuzemských velikonočních her až do dnešních dnů přežívá především na některých vesnicích v okolí Bučovic. „V několika obcích Bučovicka se do současnosti dochovala ve skupině velikonočních hrkačů právě postava Jidáše představovaná jedním z chlapců. Bývá oblečený do obráceného kožichu, nosí na hlavě klobouk a má maskovaný obličej. Ostatní ho mohou pronásledovat, podle jiné verze obyčeje ale může být jen součástí skupiny obcházející obec formou koledy,“ podotýká Buřivalová.

Různé zvyky jsou přitom vzájemně propojené. „Honění Jidáše je tak spojené s další tradicí, dochovanou na mnoha místech, a to zmíněným hrkáním. Chlapci tak od Zeleného čtvrtka až do Bílé soboty nahrazovali zvuk kostelních zvonů, které odletěly do Říma. Dělali to vždy ráno, v poledne a večer,“ popisuje.

Velkým specifikem je také takzvaná slaměná intarzie. „Je to typický způsob, kterým ženy a dívky na Hané zdobily velikonoční kraslice. Jedná se o techniku používanou i v dalších zemědělských regionech s dostatečnou zásobou přírodního materiálu, kdy se na výdumek vejce aplikují drobné ústřižky slámy ve tvaru kosočtverečků, trojúhelníků a koleček v sestavách hvězd, pásů nebo takzvaných kyticových motivů,“ dodává.

Pro mnohé to tak může být námětem na inspiraci, jak si pořádně užít svátky příští rok.