Hodně náročné pro něj byly první tři roky. „Nebýt mámy, která gymnastiku trénuje, asi bych toho nechal. Moc se mi nechtělo, byla to hrozná dřina. Trénink jsem měl každý den, musel jsem obětovat všechen volný čas. Ale cvičil jsem v podstatě jen z povinnosti," vzpomíná chlapec.

Na to si dobře pamatuje právě i jeho matka. „Opravdu strašné to bylo prvního půlroku. Do tělocvičny jsem ho vodila s brekem. Musela jsem ho strčit za dveře a odejít. Kdybych však tehdy polevila, skončil by s tím. Vidím to sama u dětí, které trénuji," poznamenává Jana Duráková.

Zlepšení po třech letech

Dnes Miroslav toho, že ho matka nutila trénovat, nelituje. „Po třech letech se to zlomilo. Začal jsem se zlepšovat a z konce výsledkových tabulek jsem se dostával na stále lepší místa. Teď mě už gymnastika baví, na fotbal jsem ale nezapomněl," zmiňuje Durák.

Jeho nejoblíbenějším náčiním jsou kruhy, baví ho ale i sestavy na zemi s různými přemety. V čem prý lehce pokulhává, je hrazda. „Tam si nejsem úplně jistý. Pak také hrozí, že něco pokazím. Mám s ní spojený i nejhorší zážitek z tréninku. Letěl jsem vzduchem asi ve dvoumetrové výšce a přistál jsem o šest metrů dál na parketách. Naštěstí se mi nic nestalo," popisuje mladý sportovec, který má na svém kontě spoustu úspěchů.

První velký přišel, když chodil do druhé třídy. To se poprvé stal vicemistrem republiky. Od té doby obhajuje druhou příčku každý rok. Touží ale po lepším výsledku. „Mým velkým snem pak je olympiáda. Dostat se na ni však bude chtít ještě víc úsilí," uvědomuje si Durák.

Našlápnuto k tomu zřejmě má. Podle trenéra Josefa Sedláka je velmi šikovný. „Patří mezi špičku v republice, to mě samozřejmě těší," chválí svého svěřence, který má doma dvaasedmdesát medailí a šestatřicet pohárů. Ty získal jak za soutěž v jednotlivcích, tak i v družstvech. „Je opravdu dobrý. Jsem na něj moc pyšná. Co mě mrzí, je, že s ním nemůžu jezdit na všechny závody. Ale na mistrovství republiky si udělám čas vždycky," dodává matka.

V současné době Miroslav trénuje čtyřikrát týdně, někdy i častěji. Víkendy, hlavně na podzim a na jaře, tráví na závodech. Z těch většinou odjíždí s dobrými pocity. „Jednou jsem ale pokazil tři disciplíny z šesti. Bylo to hrozné," podotýká.

Přestože mu gymnastika bere téměř všechen volný čas, stále nezapomněl na fotbal, který chtěl dřív hrát. „Věnuji se mu ale jenom rekreačně, abych se nezranil. Jiné koníčky nemám. Pouze se občas dívám na počítači na videa, to ale opravdu jen výjimečně," ujišťuje student, který v září přešel ze základní školy na víceleté gymnázium.

Problémy se zvládáním učiva prý nemá. „Zatím je to dobré. Moc mi ale nejde čeština a angličtina. A ani mě nebaví. Naopak mám rád tělocvik, zeměpis a výtvarnou výchovu," vyjmenovává Durák.

Že se ve škole snaží, potvrzuje i jeho třídní učitelka Jana Milfortová. „Za sebe pak můžu říct, že kdykoliv bude potřebovat, ráda mu vyjdu vstříc. Z jeho sportovních úspěchů máme určitě radost," říká Milfortová.