Scénka podle Jaroslava předem domluvená nebyla. „Jsem běžný návštěvník. Asi jim bylo podezřelé, že jsem stál se dvěma ženami, možná i záviděli,“ vtipkuje Vyškovan. Nyní se chystá domů. „Přijdeme ještě na večerní program. Budu se muset jít převléct do něčeho jiného, aby mě četníci nepoznali. Už na mě mají pifku,“ směje se návštěvník.

Mezitím muži v zelených uniformách představují historickou četnickou stanici, která skutečně existovala v Kuřimi. „Lidem mimo jiné přibližujeme, v jakém oblečení chodil ve třicátých letech četník do služby a jak taková služba vypadala,“ říká velitel Radimír Vrba.

Kuřimská stanice je mladá, vznikla teprve před dvěma lety. „Můj předek byl za první republiky četník. A tím, že nosím tuto uniformu, mu vzdávám hold,“ je pyšný Vrba.

On a jeho kolegové působili i jako kompars při natáčení seriálu Četníci z Luhačovic. „Je to něco jiného než v civilním životě, skutečně jsem si připadal, jako bych najednou žil v té době,“ vzpomíná velitel stanice, kde působí ještě četník na zkoušku, strážmistr a dva štábní strážmistři.

K pořádání druhého ročníku Dialogfestu prý byli organizátoři, vyškovský spolek Diogenes, doslova vyprovokovaní. „Lidem se první ročník líbil, tak nás žádali, abychom udělali něco podobného. Chytili jsme se toho, že je výročí státnosti a protože Vyškov kromě Carminy Burany a odhalení památníku padlým žádnou větší akci neplánuje, tak jsme se rozhodli spolu s dalšími organizacemi regionu uspořádat festival znovu,“ přibližuje manažerka spolku Jana Celá.

Zapojila se se tak například Knihovna Karla Dvořáčka, která připravila soutěže pro děti, charita dodala rekvizity, děti ze Základní umělecké školy malovaly obrazy. „Chtěli bychom, aby se festival stal značkou, u které bude jasné, že podporujeme místní spolky, regionální potraviny a podnikatele. Máme zde proto například stánek vyškovské Adry, minipivovar z Topolan, maso a uzeniny z masny z Pustiměře a pekárna z Pustiměře dodala pečivo,“ vyjmenovává Celá.

Myšlenka se líbí jak návštěvníkům, tak místním stánkařům. Například Lucie Skřejpková prodává háčkované hračky, drátkované ozdoby, mandaly a ozdoby ze smršťovací fólie. Vše vyrábí se svou matkou. „Je skvělé, že akce podporuje místní spolky. Jinde člověk musí platit místo, tady nemusíme a můžeme se lidem prezentovat. Je to výborný nápad. Byla bych ráda, kdyby Dialogfest pokračoval i v příštích letech,“ hodnotí Skřejpková.

Dialogfestu se domnělý zloděj Jaroslav zúčastnil už loni. Oblíbil si ho. „Doufám, že se zažije a i v budoucnu se bude opakovat. Byl bych opravdu rád,“ potvrzuje. Podle Celé není konání třetího ročníku vyloučené. „Už nyní se nás lidé ptají, s jakou myšlenkou přijdeme příště. Už se nějaká nabízí, ale uvidíme, je to náročné. Nemáme ve Vyškově tradici, takže záleží, jak se festival uchytí,“ vysvětluje Celá oblečná v dobovém kostýmu. Bude totiž vystupovat ve swingovém tanci a zpívat písně Edith Piaf.

Ještě před tím si však své první vystoupení před publikem užívá jazzová kapela Half z brněnské konzervatoře. Všichni jim drží palce. Nadšení posluchačů hudebníky povzbuzuje a tak na oslavu své premiéry na pódiu bouchají sekt. Vystoupí i posádková hudba armády, vrchol je pak plánovaný na osmou hodinu večer, kdy se odehraje dramatické revue Sto let v rychlíku. „Dali jsme dohromady šest obrazů. Poutník putující časem provede událostmi od roku 1918 po současnost. Chybět nebudou divadelní scénky, pantomima, tance, zpěvy,“ přibližuje Celá.

A právě v tomto případě je nejvíc patrné poslání festivalu – propojení generací. „Prostor dostaly všechny – od dětí předškolního věku po důchodce. Zapojili jsme i vyškovský smíšený sbor, který bude zpívat zpěvy příhodné pro danou dobu,“ dodává Celá s tím, že na vystoupení se podílí přes sedmdesát lidí.