Je to takový menší a skromnější bratranec koní, kterého má většina lidí zafixovaného v paměti jako poněkud tvrdohlavého a přihlouplého nosiče, který se dá do pohybu jedině díky mrkvi nebo bodláku zavěšenému před nosem. V pohádkách nosí štěstí. Stačí si vzpomenout na oslíka, z něhož po otřepání padály zlaťáky ve slavném filmu Obušku, z pytle ven!Zatímco chov koní, ovcí, koz a dalších zvířat se na našem venkově opět rozmáhá, osla dnešní děti už pomalu ani neznají. Na Vyškovsku ho najdeme jen ve vyškovském zooparku a na ekofarmě Jalový dvůr ve Ždánickém lese u Heršpic. Drobotina si tam sympatické ušáky ihned oblíbí.
Osel domácí patří mezi lichokopytníky. Jeho příbuznými jsou tedy koně, zebry, tapíři a nosorožci. Divokým předkem domácích oslů je osel africký, který je dnes už ve volné přírodě velmi vzácný. Stejně tak hrozí vyhubení divokému oslovi asijskému a kiangovi. Ti jsou mohutnější a vyšší než jejich příbuzní, v kohoutku mají až metr a půl. Kiang bývá dokonce větší než divocí koně Převalského.
Silák k pohledání
Domácí osel je o dost nižší, ale síly má na rozdávání. Vždyť na svém hřbetě unese až neuvěřitelných tři sta kilogramů. Proto ho lidé zejména v jižní Evropě, Asii a Africe chovali hlavně jako spolehlivého nosiče. Silou vynikají i kříženci osla a klisny, tedy mula, nebo koně a oslice, čili mezek. Kříženci jsou neplodní.
Lidé využívali v menší míře osly také na produkci mléka a masa. Výhodou při jejich chovu je neuvěřitelná odolnost a skromnost těchto zvířat. Kromě kopřiv spasou takřka vše, nepotřebují mnoho vody.
oslí mléko je výživnější než kravské a dávné krásky ho používaly jako kosmetiku k pěstění pleti? Slavná egyptská královna Kleopatra se v oslím mléku koupala.
osel stráví i listí a dokonce i dřevo?
osel výborně vidí ve tmě, takže se klidně pase i v noci?
osel asijský běží rychlostí až sedmdesát kilometrů v hodině?
řecký bůh Dionýsos jezdil na oslovi?
osel byl pro staré Římany symbolem plodnosti?
Osli jsou tak jako jejich příbuzní společenská zvířata, která žijí ve volné přírodě ve stádech, jež jim dávají lepší ochranu před dravci. Dožívají se i více než třiceti let. Samice rodí po jedenáctiměsíční březosti zpravidla jedno hříbě. Při námluvách spolu oslí samci svádějí tvrdé boje.
Chlupáč z Francie
Kromě běžné rasy domácího osla chová vyškovský zoopark také mohutnějšího a chlupatějšího osla poitouského, který je francouzským národním plemenem. Toho vyšlechtili snad už dávní Galové, tedy francouzští Keltové ve střední Francii, v kraji Poitou jižně od řeky Loiry.
Osel domácí je odolný a skromný, francouzská rasa je ještě tvrdší. Při křížení s klisnami tamních koní poitevinů se rodily největší a nejsilnější muly, o něž byl obrovský zájem. Mimo jiné tahaly těžká děla.
Poitouský osel přitom málem vyhynul, což ukazuje na skutečnost, že i mnohá domácí zvířata vyžadují ochranu člověka. Nadšenci nakonec toto proslulé plemeno zachránili. I tak dnes žijí jen asi dvě stovky kusů těchto pozoruhodných býložravců.
