Slovy krajinného ekologa Zbyňka Ulčáka z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně se celé minulé století „zapsalo do podoby naší krajiny jako éra zemědělci organizovaného odvodňování luk i polí a vysušování drobných mokřadů, doprovázeného individuálním zavážením a zasypáváním studánek, tůní a vlhkých terénních poklesů.“
Přestože se za poslední dvě desetiletí obrátilo mnohé k lepšímu, často zůstává i dnes role mokřadů v krajině nedoceněná. Na jedné straně na jejich obnovu a revitalizaci stát vynakládá dotace, na straně druhé padají tyto lokality za oběť nejrůznějším budovatelským záměrům. Populace zákonem chráněných, silně či kriticky ohrožených, obojživelníků tak přicházejí o své tradiční lokality k rozmnožování.
O to výjimečnější jsou pak situace, když se podaří žábám a čolkům připravit nový vhodný biotop. Lhostejno, zda jde o vylepšení (revitalizaci) původní lokality nebo vybudování zcela nových tůní a jezírek. Ne vždy se taková akce setkává s pochopením veřejnosti.
V mělkých tůních vyhovujícím obojživelníkům se totiž obvykle nedá koupat, vysazení ryb je v nich přímo nežádoucí. Schopnost obdivu nad estetikou mokřadů a radosti z přítomnosti žab a čolků je vlastní pouze nepočetné části veřejnosti.
V těchto dnech rozhodují úředníci o osudu žab a čolků z kalových nádrží u někdejšího vyškovského cukrovaru. Vodní hladina tam ustupuje záměru vybudovat čtvrtý supermarket. Jako náhradní lokalita pro obojživelníky bylo zvoleno místo nedaleko Kašparovského rybníka v katastru Drnovic. Nový domov však bude třeba těmto vzácným živočichům teprve připravit.
Nezbývá než doufat, že celá akce proběhne důstojně a s co možná nejmenšími ztrátami přírodních hodnot, které na „akční slevy“ šunky a banánů nelze přepočítat. (pkl)
