„Na základní škole jsme měli výborného učitele dějepisu. Uměl krásně vyprávět. Napoleonská doba nás s bratrem Jirkou prostě chytila. Začali jsme nejdřív vyrábět cínové vojáčky,“ popisuje Dvořák, jak se dostal k svému koníčku.

Záhy se začal víc zajímat o uniformy, zbraně a vojenskou historii. „Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začali chodit na Mohylu míru první čeští nadšenci z Brna a Ostravy,“ vzpomíná nadšenec. S bratrem chodili tyto akce okukovat.

V roce 1981 nastoupil na vojnu. Už tam s přítelem Karlem Gregorem spřádali plány, že si vojenské tažení zkusí na vlastní kůži. „Kamarád zjistil, že v brněnském Mahenově divadle je možné si půjčit nejrůznější kostýmy. Sehnali jsme rakouské husarské uniformy pro pět lidí. Kluci se potom rozhodli, že si udělají vlastní rakouskou jednotku. Mě zajímala Francie. A stal jsem se granátníkem řadové pěchoty,“ vypráví Dvořák.

Později poznal skupinu z Ostravy. Založili Klub přátel francouzské historie. S kamarády se převlékali za pěší granátníky císařské gardy.

V klubu se ale později rozdělili. Někomu stačilo ukázat se občas v dobové uniformě, další se ale chtěli své zálibě věnovat důkladněji.

A tak založili vlastní regiment. „Začal jsem pracovat jako správce na pozořické poště. Tam jsem si nastudoval, které uniformy se v regionu nejvíc objevovaly. Zjistil jsem, že nejvíc podobná je uniforma osmnáctého pluku řadové pěchoty. Pomohl mi i kamarád z Německa,“ popisuje nadšený napoleonista.

Skupina se schází od března, aby se secvičila na nadcházející akce. Je součástí Středoevropské napoleonské společnosti C.E.N.S, tedy volného sdružení jednotek osmnáctého pluku granátníků řadové pěchoty. Trénují povely, pochodování, nabíjí zbraně, manévrují.

„V současné době tvoří skupinu dvaadvacet členů. Díky různým akcím máme proježděnou celou Evropu. Namátkou třeba Francii, Maďarsko, Španělsko, Německo, Maltu nebo Belgii. Doprovází nás ženy v dobových kostýmech,“ vypráví Dvořák.

Náročné je prý hlavně sehnat uniformu a zbraně. „Díky organizaci jedeme do zahraničí na pozvání, takže výdaje nám naštěstí platí. Musíme být ovšem plně k dispozici. Vzhled vojáka je přesně předepsaný,“ vysvětluje nadšenec.

S kolegy se může pochlubit i působením mezi nejlepšími pluky Evropské napoleonské společnosti pod velením generála Stefana Rody. „Organizace se zakládala na absolutní dobovosti. Spalo se na slámě ve stanech nebo pod širákem, nesměli jsme mít žádné civilní věci. Předváděli jsme bitvy, nebo jsme měli otevřený dobový tábor. Lidi se dívali na výcvik, jak ženy připravovaly jídlo, jak se přespává v dobových leženích, jak se střídají stráže,“ popisuje.

Věnuje se ale i osvětě. V případě zájmu škol volnou zábavnou formou vypráví žákům historii napoleonských válek. S kolegy účinkoval v několika filmech, například Bídnících nebo snímku Volný jako orel. Spolu s Pavlem Zachovalem je autorem knihy Oživlá historie.

A jak se dívá na jeho zálibu manželka? Vystupuje spolu s ním, na akce jezdí i s šestiletou dcerou. Šije uniformy, zbraně vyrábí s kamarády, razí knoflíky. „Mám obrovskou výhodu, že mám plnou podporu rodiny, která mému koníčku propadla,“ uzavírá Dvořák.

Miluše Planičková