Na Vyškovsku patří mezi první dobrovolnice, které se do projektu zapojily. Její úsilí ocenila nadace Tři brány Cenou Jana Hona. „Na začátku jsem chodila za jedním starším pánem, se kterým jsem si povídala a trávila s ním čas. Potom ale umřel, byla jsem z toho hodně smutná,“ svěřuje se dívka, která navštěvuje osamělé lidi v domově důchodců ve Vyškově. Navzdory pohnutému zážitku se rozhodla vytrvat. Už přes rok dochází pravidelně za devětaosmdesátiletou ženou. „Máme spolu zvláštní pouto, jsme na sebe už dost zvyklé. Beru ji jako svou babičku, chodím za ní ráda. Vždy se na sebe moc těšíme,“ přibližuje dívka, která o svého posledního prarodiče přišla, když jí bylo dvanáct let.

V květnu čeká studentku maturita, pak chce jít na vysokou školu. Těšit důchodce plánuje i nadále. „Neumí si už představit, že by to bylo jinak. Chodím za nimi hrozně ráda jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní, podle času. Věřím, že si ho najdu i na vysoké. Byla bych na sebe hodně naštvaná, kdyby to nevyšlo,“ dodává Sotolářová.

PAVEL VIČAR