REPORTÁŽ

Jak vidno, budu si muset dávat setsakra velký pozor, abych nezašlápnul nějakého teriéra nebo nezakopnul o natažené vodítko. Je sobotní dopoledne a v drnovickém kulturním domě mají dostaveníčko milovníci psích mazlíčků a samotní čtyřnozí krasavci. V téhle konkurenci budu asi jediný, kdo rozezná tak maximálně do deseti plemen.

Na druhé krajské výstavě psů se sešlo na tři sta šedesát psů nejrůznějších plemen. „Vždycky ten, jenž vyhrál ve své třídě jako krajský vítěz, postupuje do závěrečných soutěží,“ poučuje mě hned zkraje jedna z organizátorek výstavy Ludmila Fialová.

Vzápětí doplňuje, že výstava nabízí také poměrně exotická plemena. „Je tady americký bezsrstý teriér, kterých bychom v Česku napočítali asi jen na prstech jedné ruky. Přijelo i obrovské množství variant pudlů, soutěží i šiperka, což je střední plemeno ovčáckého typu nebo louisianský leopardí pes, kterých je také málo,“ vyjmenovává.

Peruánského naháče velkého zase přivezla jako jediná Dana Pastvová z Olomouce. „Čekáme na soutěž o nejlepší fenku. Naší Bellu Buenu, které ale víc říkáme Alfie, jenom chválí. Zatím nám tak vytýkali pouze to, že panička se dostatečně nevěnovala rozhodčím. A že ani oblečení paničky nebylo příliš vhodné,“ culí se sportovně oblečená Pastvová, zatímco cítím vyčítavý pohled jiného páníčka, že právě jeho pejska nejdu taky blýsknout.

Ačkoliv by se nervozita mezi chovateli dala krájet, některým čtyřnohým krasavcům je to zřejmě jedno. Jiné zase majitelé zvládnou sotva udržet. Uvnitř v sále se jich tísní stovky, někteří polehávají po chodbách nebo posedávají se svými majiteli na rozkládacích židlích. To už vyhlašují dalšího soutěžícího. „Posuzuje se v první řadě exteriér psa. Existuje platný standard, popis, jak by pes měl v dané třídě vypadat, podle něj se rozhodčí řídí. Pak se posuzuje pohyb, chování psa, ale i třeba chování vystavovatele. Ten, když to neumí, tak to dokáže psovi mnohdy i zkazit,“ říká Fialová s tím, že rozhodčí posuzují i třeba povahu psů, kvalitu zubů, strukturu a délku srsti, celkovou sílu kostry nebo mohutnost hrudníku.

Právě jedna z organizátorek miluje psy už od útlého dětství. Od svých osmnácti do třiatřiceti pak čekala na své vysněné plemeno – novofundlandského psa, který je vyhlášený svou přátelskou povahou. „Hlídala jsem ho tehdy v mých osmnácti letech kamarádovi, který jel na svatební cestu. Očarovala mě jeho povaha,“ vzpomíná Fialová, která jezdí s manželem po výstavách se třemi fenami.

Jenže na Vyškovsku podobná výstava chyběla a navíc milovníci psů postrádali i výstavu konanou vyloženě v březnu. „Takže jsme psa neměli kde rozběhat na sezonu, která začíná koncem dubna. Pejsek totiž přes zimu trošku zleniví, takže krajská výstava na něco takového skvěle sedí, protože na ní nejsou tři tisíce psů. Psi pak pojedou v sezoně na výstavu, kde bude právě tři tisíce psů a už to díky menšímu krajskému setkání pro ně nebude tak stresující,“ vysvětluje chovatelka.

To už můj pohled směřuje na stůl obsypaný blyštivými poháry pro ty nejlepší. Nevím, jestli mám takovou kliku, nicméně na koho narazím, tak ten nějaké to prvenství urval. První místo ve své třídě získal tak i třeba yorkshirský teriér Chat. „Uvidíme, kam postoupí, zatím jsme tak trochu začátečníci, tak se dalším průběhem necháme překvapit,“ svěřuje se Petra Florčínská z Ostravy.

Na výstavu zavítala i Andrea Vondrová z Kojátek se svým briardem černým, kterému všichni říkají Báďa. „Vždycky měl pěkné umístění. Vlastně je to jeho třetí výstava a potřetí jsme první ve své třídě,“ říká skromně chovatelka. No, musím končit. Začíná na mě totiž dotírat obří pes vzbuzující patřičný respekt.