Nestává se často, aby vyškovská kulturní veřejnost doslova zaplavila galerii krajského města. Takový úkaz byl k vidění minulý čtvrtek ve výstavním prostoru Camera Uměleckoprůmyslového muzea v Brně.

Impulsem k této regionální invazi byla vernisáž fotografií ivanovického umělce Jiřího Foltýna. Zahájení jeho výstavy fotografií z 80. let minulého století „V upravené krajině“ si pochopitelně nemohl nechat ujít početný zástup Foltýnových obdivovatelů a přátel.

A tak zatímco si zde třásli rukama staří vyškovští známí, mladý kurátor Moravské galerie Jiří Pátek ve svém úvodním slově k výstavě sršel esoterickou kunsthistorickou hantýrkou plnou „kontextů“ a „diskursů“.

Hojnou účastí potěšený autor postával nenápadně opodál a za svým charakteristicky potutelným úsměvem si zjevně myslel svoje. Svoji strohou obligátní průpovídku: „…a přejděme hned k hlavnímu bodu programu – vínu,“ známou z vyškovských vernisáží, nemohl Foltýn, posléze vyzvaný k proslovu, bohužel ve výstavních neorenesančních prostorách Moravské galerie pronést. Ne snad proto, že by jí vznešené brněnské publikum nemuselo „rozchodit“, spíše z neúměrného vztahu mezi početným davem přítomných a vskutku symbolickou nabídkou připravené tekutiny.

Jiří Foltýn je na Vyškovsku známý především jako vůdčí osobnost fotoklubu Orion, který u příležitosti stého výročí svého založení v roce 2004 po čase opět zviditelnil svoji veřejnou činnost.

V posledních letech pak též jako zakladatel a kurátor Galerie V rohu, která našla útočiště v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově. Umělecká úroveň Foltýnových fotografií však tento regionální rámec dalekosáhle překračuje. Jak se lze dočíst v textu předního teoretika fotografie Antonína Dufka publikovaném v česko-anglickém katalogu, o tom není pochyb: „Zatímco Folýnova kurátorská tvorba byla omezena svébytným moravským regionem, v němž žije, byť i jen pár minut od Brna, jeho fotografie bude nutno posuzovat v evropském kontextu“.

Foltýnovy vystavované krajiny nejsou většinou v prvním plánu snadno čitelné, je třeba se k nim opakovaně vracet. Autor v nich vytváří mnohovrstevné prostory, které ozvláštňuje zásahy do pozitivu i negativu, několikanásobnou expozicí nebo instalací předmětů v plenéru. „Zakryté“, „Zdvojené“, „Leptané“ krajiny unášejí divákovu imaginaci do rozmanitých citových poloh. Evokovaná melancholie se střídá se scénami podbarvenými osobitým autorovým humorem.

Nezbývá než souhlasit s již citovaným Antonínem Dufkem, že: „Foltýnovy pozitivy jsou nekonečnými pastvinami šedých valérů, ukázkami zanikajícího fotografického řemesla, které je nutno vidět na vlastní oči.“ Návštěvníci Moravské galerie mají tu možnost do 8. června.

Pavel Klvač