„Pokud má člověk dobrého a profesionálního velitele, je spokojený. Vím tak, že čas, kdy zrovna nejsem s rodinou, je dobře využitý,“ vypráví Zugar. Výcvikem trávil dvacet hodin denně. Nyní slouží jako záložník u 74. mechanizovaného praporu Bučovice na Vyškovsku. „Bylo to náročné nejen pro nás, ale i pro profesionály. Intenzivní výcvik trval šestadvacet dní,“ říká.

Zvládnutí obtížných podmínek pro něj bylo výzvou, samotného ho na konci překvapila bilance. „V kuse mám za sebou 520 hodin výcviku, stejně jako studium 360 stránek teorie. V plné polní jsem naběhal a nachodil celkem 320 kilometrů,“ vyjmenovává příslušník aktivních záloh v armádě České republiky.

I nadále míří ke cvičením, která ho jako záložníka udržují v kondici. „V Bučovicích jsme se ještě letos zaměřili na boj v zastavěných aglomeracích. Na rozdíl od boje v lese vyžaduje držení zbraně hlavní nahoru nebo jinou formaci při přesunu. Bylo to perfektní a konstruktivní. Přesunuli jsme se také do prostoru ve Vojenském újezdu Libavá,“ popisuje Zugar.

Stanoviště nabídl také JIMI Rugby Club Vyškov.
Rugby i atletika: Festival sportu přilákal ve Vyškově dvanáct set dětí

Vyzkoušel si také nocování v improvizovaných podmínkách se svojí jednotkou. Zaráželo ho však především kolísání teploty. „Ačkoliv přes den byly tropy, v noci mě tam vzbudila strašná zima. Nepomohlo mi ani, když jsem byl zalezlý ve vojenském spacáku,“ diví se.

Na Libavou se vojáci bučovického praporu přesouvají pravidelně. „Uvolňují se ze zaměstnání, jsou plní energie a nadšení. Namaskují se, aby byli připraveni na cvičení. Například při taktické přípravě jsou napadeni nepřítelem. Přes hlasitou střelbu naslouchají neustálému předávání rozkazů a pokynů. Při takové činnosti si zvyšují fyzickou a psychickou odolnost,“ vysvětluje mluvčí jednotky Lucie Stehlíková.

Na nezbytných cvičeních se Jan Zugar věnoval nejen zdokonalování dovedností, ale pomohl také dobré věci. Zúčastnil se běhu pro válečné veterány. „Takhle nás mordovat v takovém horku,“ směje se při vzpomínkách, i když účasti rozhodně nelituje.

Strážníci městské policie ve Slavkově.
Muž prchal před hlídkou. Přistiženými zloději jsou ve Slavkově ale častěji děti

K základním dovednostem pro něj stále patří zacházení se střelnými zbraněmi. „V Bučovicích jsme měli nejen střelby, ale i soutěže. Instruktoři nám je připravovali zajímavě a atraktivně,“ uznává muž z Hodonínska.

Sám má mimo vojenské prostředí mnoho zájmů. Jedním z nich je dětský folklorní soubor Slunéčko v Dolních Bojanovicích. „Mám tu čest ho doprovázet s cimbálkou. Občas mám ale strach, když mi patnáct minut před vystoupením zavolají, že není basa a mám jít hrát na cizí nástroj písničky, které jsem v životě nehrál,“ vypráví s úsměvem Jan Zugar.