Uvnitř ale není o čem pochybovat. Hvězdárna ve Vyškově-Marchanicích je na své čtyřicáté výročí náležitě připravena. Hned u vchodu je položeno dostatek brožur o historii hvězdárny. Několika úzkými schody se dá protáhnout do místnosti, v jejímž středu je umístěný veliký zelený dalekohled. „Ten ale vypadá oprejskaně,“ ozve se čerstvě příchozí dětský hlas. Prošedivělý pán v nejlepších letech na jeho poznámku ihned reaguje. „To není na tomto dalekohledu to nejdůležitější. Teď je ve zkušebním provozu, drobnosti se doladí později. Hlavně aby dobře fungoval,“ vysvětlí s úsměvem. Z probíhajícího výkladu se dá vysledovat, že dotyčný se jmenuje Petr Hájek a o astrologii ví mnohé. Tímto dalekohledem lze vidět o jedenáct tříd víc než běžným okem. Jeho nesporná výhoda spočívá v tom, že po zadání požadovaných souřadnic udaný objekt sám vyhledá. „Samozřejmě tam nemůžete zadat hvězdu či planetu, která je pod obzorem. To by se dalekohled zapíchl do podlahy,“ trpělivě vysvětluje Hájek. V místnosti ozvěnu kroků tlumí podlaha z trámů, pod níž se ukrývá očím nepřístupná část dalekohledu. Průvodce se k výkladu nenechá dlouho pobízet. „Dalekohled je na pilířích, které jsou deset metrů pod zemí. Vidět nelze ani převodový systém. Než tahle úprava vznikla, museli jsme šplhat po štaflích,“vzpomíná s úsměvem na dřívější léta Hájek.

Jak často se vlastně u tohoto dalekohledu čistí zrcadlo?

„Leštit ho není třeba, ale musí se pokovovat. Vlivem atmosféry zrcadlo po zhruba pěti letech nemá ty správné parametry,“ popisuje údržbu obřího přístroje astronom.

Vliv atmosféry má i výrazný dopad na sledovaný objekt. „Třeba Hubbleův teleskop umístěný na oběžné dráze má v průměru dva metry a vidíte s ním víc než sedmimetrovým dalekohledem z povrchu Země,“ dodává Hájek.

O dalekohledu se čtyřiceticenti­metrovým průměrem získaným z brněnské hvězdárny možná ještě přemýšlí klučina při cestě z místnosti. „Bylo to tu moc fajn, škoda, že u nás není nějaký hvězdářský kroužek“ posteskne si Ondra Chromý z Rousínova.

va.