Restaurátoři pracovali od roku 2018 po etapách na památkách, které obdivují návštěvníci zámeckého parku. „Zbytek sochařské výzdoby je již umístěný v interiérech zámku a restaurátorský zásah u něj není aktuálně nutný. Všechny práce pokračovaly za přísného dohledu zástupců památkové péče jak z Národního památkového ústavu, tak z Krajského úřadu. První dvě etapy osobně dozoroval i profesor Miloš Stehlík, který se v sedmdesátých letech dvacátého století zasadil o současné umístění soch v areálu,“ popsala mluvčí radnice Veronika Slámová.

Vyzdvihla pomoc, kterou pro odborníky představovaly Stehlíkovi rady mimo jiné i při řešení chybějících částí soch. Historik umění se zaměřením na barokní sochařství na Moravě se však kompletního dokončení nedožil, zamřel před dvěma lety.

Celkové náklady dosáhly na více než osm milionů korun, město postupně z fondu Regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón čerpalo celkem dotace přes pět milionů. „Restaurováním ovšem práce na záchraně soch nekončí. Jelikož jsou v exteriéru, je nyní stejně důležitým úkolem po zrestaurování navázat i pravidelnou údržbou, spočívající v každoročním čištění a postupné opětovné obnově povrchových úprav,“ zdůraznila Slámová.

Památkáři zmiňují v souvislosti se sochami jejich mimořádnou kvalitu. „Vytvořili je benátský rodák Giovanni Gulianim, Ignác Lengelacher a další neznámí autoři. Sochy byly původně součástí velkoryse komponované barokní zahrady i zámku dle návrhu italského architekta Domenica Martinelliho. Práce inicioval a zahájil koncem sedmnáctého století již Dominik Ondřej Kounic, jako stavebník je dokončil až Václav Antonín Kounic, trvaly déle než půl století,“ popsala historické pozadí Radmila Stránská z Národního památkového ústavu.

Později však došlo k přeměně barokní zahrady v přírodně krajinářský park a kamenné skulptury zůstaly převážně na čestném nádvoří zámku až do zmíněného zásahu v sedmdesátých letech.