Třicet let, to je úctyhodná doba. Jak jste se ke své současné práci dostal?

Starostou jsem od roku 1990. Byly to první volby po listopadu v roce 1989 a já jsem dostal od lidí největší důvěru. Od té doby se situace pravidelně opakuje a já dostávám nejvíc hlasů. Předtím jsem jako člen zastupitelstva předsedal kulturní a školské komisi.

Jak vnímáte funkci starosty na začátku a dnes?

V devadesátých letech to bylo podstatně jednodušší a krásnější. Všechno bylo úplně jinak. Nevím přesně, čím to je, ale nebylo to jenom tím, že jsme do politiky vstupovali mladí, brzy po velkých změnách, a že jsme byli dychtiví. Za těch dvacet let se celkově změnil život a s ním také povaha lidí. Dnes jde hlavně o peníze a o vše, co se s nimi nese. Změnila se i pracovní náplň spojená s funkcí starosty, rozhodně je víc papírování.

Chystáte se kandidovat i v dalších volbách?

Už mám důchodový věk a nemám tady co dělat. Ten, kdo sem přijde po dalších volbách, to bude mít podstatně složitější, než jsme to měli my po revoluci. A ne proto, že je tady nová generace lidí, ale proto, že se změnila jejich povaha a představy o životě. Vlastně jsem původně teď už ani starostovat nechtěl. Ale bylo to nutné, protože jsme zrovna začali dělat kanalizaci. A jak se říká, tam, kde se dělá kanalizace, starosta končí. Celá obec je totiž kvůli tomu rozkopaná a přicházejí problémy.

Takže jste se obětoval?

Když jsme před třemi nebo čtyřmi roky začali s kanalizací koketovat, tak jsme netušili, že její stavba vyjde zrovna na přelom posledního volebního období. A když se začínalo kopat, nikdo nechtěl být starosta. Jasně mi dali najevo, že když jsem si to začal, ať si to i dokončím.

Těšíte se tedy už do důchodu?

Vůbec ne, potřebuju se něčím zaměstnávat. Nemám sice ještě plán, co přesně budu dělat, ale tady sedět nebudu a doma také ne.

Na kterou změnu v obci jste za dobu svého starostování nejvíce pyšný?

Největší stavbou v historii Bošovic je kanalizace, která nemá co do rozsahu a nákladů obdoby. Ale věcí, ze kterých mám pocit dobře vykonané práce, bylo podstatně víc. Krásné například bylo, když jsme v devadesátých letech rozvedli do všech uliček vodovod. Pak to byly telefony nebo v roce 1979 plynofikace.

Nejste jen starostou, máte na starosti i šéfování Dobrovolného svazku obcí Ždánický les a Politaví. Jak jste se k tomu dostal?

Jako nový starosta jsem se s kolegy z okolních obcí potkával jednou za čas při jednáních ve Vyškově. Byli jsme ve funkci krátce a neznali jsme tehdy ještě celou problematiku, kterou s sebou vedení obce obnáší. Jenže Vyškov je od nás čtyřicet kilometrů. Myslím si, že města v okolí okresního města to měla podstatně jednodušší.

Takže jste hledali někoho blíž?

Přesně tak. Přemlouvali jsme tehdy vedení Slavkova u Brna, že bychom chtěli někoho, za kým bychom mohli chodit pro radu a podobně. Tehdejší slavkovský starosta pro to neměl pochopení, ale někdy v roce 1995 tam nastoupil jiný, který to vnímal podobně jako my. Nakonec jsme se rozhodli vytvořit svazek obcí. Sdružení se postupně rozrostlo až ke Ždánicím.

Proč jste právě vy předseda?

Byl jsem jedním z asi sedmi starostů, kteří stáli na počátku svazku. Pak ale starosta ve Slavkově skončil, a když jsem něco spískal, musel jsem v tom pokračovat. Od té doby jsem předsedou svazku já.

Každoročně pořádáte velkou cyklistickou jízdu. Jak jste na to přišli?

Inspirovali jsme se jinde. Lidé teď každé léto vyrazí do všech sedmadvaceti obcí svazku a v každé dostanou razítko. Úspěšných účastníků bývá pravidelně kolem dvou set. Ne všem se ale podaří během léta nasbírat všechna razítka. Přihlášených je tedy ještě mnohem víc. Hlavním cílem je poznat zajímavosti, pamětihodnosti a přírodní krásy našeho regionu. Sám jsem si tu trasu mockrát na kole objel.

Takže jste cyklista? Jaké jsou vaše další koníčky?

Mým hlavním koníčkem je historie a vlastivěda. Jsem členem výboru Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Pořádáme kulturní akce, vydáváme knihy a podobně. Mám rád všechno, co je spojené s historií, a to především tou lokální, o které připravuji také knihu.

Jste tedy patriot?

Jsem. A myslím si, že místo starosty přísluší hlavně tomu, kdo se v konkrétní obci narodil, má k ní vztah a hluboké kořeny.