Zábava je připravená jak pro děti, tak i pro dospělé. Právě ti si zkouší například tvorbu recykliteratury, tedy vytváření příběhů kombinováním fotografií a textů. Nad hromadou novin, knih a časopisů se s nůžkami sklání třeba Pavla Rečková z Hlubočan. „Je to zajímavé. Vůbec jsem nevěděla, že podobný směr existuje. Pro tvorbu koláže vybírám úplně náhodné texty a obrázky, mám zde dvouapůlletou dceru, a tak nemám moc času na přemýšlení. Jde tedy o nahodilý výtvor," komentuje práci Rečková.

Pohádkový svět

S dcerkou už navštívila několik stanovišť. „Akce se mi moc líbí, je skvělý nápad, že se celá knihovna proměnila v pohádku," usmívá se Rečková.

Děti se tak potkávají s různými nadpřirozenými bytostmi. Ty jim zadávají úkoly a za jejich splnění dostávají symbolické penízky. Třeba u Maxipsa Fíka a Áji. A jelikož přerostlý čtyřnohý mazlíček v pohádce i cvičil, studovna knihovny se proměnila v malou tělocvičnu. „Děti u nás dělají kotrmelce, zvedají činky, podlézají pod tyčí a shazují kuželky. Moc se jim to líbí, nemusí totiž jen sedět v lavicích a něco vyplňovat," přibližuje pracovnice knihovny Lucie Svobodová alias Fíkova kamarádka Ája.

Kromě penízků malí návštěvníci sbírají i razítka na kartu, kterou dostali při příchodu do knihovny. Jakmile obdrží dostatečnou hotovost a mají arch plný razítek z každého stanoviště, mohou se vydat do obchůdku v přízemí.

Například sedmiletá Klára Vykoukalová z Prahy, která do knihovny dorazila s babičkou z Hlubočan, už má vybrané. „Moc se mi líbil koníček a hlavně šmoula. Myslím, že jsem penízky vyměnila dobře. Nejvíc mě bavily úkoly na jednotlivých stanovištích. Užila jsem si například, když hráli na flétnu písničky a my jsme hádali, ze kterých pohádek jsou. Všechny jsem je poznala, třeba tu z Vydrýska nebo Křemílka a Vochomůrky. Bylo to jednoduché, moc ráda se totiž dívám na Večerníčka," říká.

Toho má v sobotu ostatně možnost poznat naživo. Co by to totiž bylo za party bez oslavence? Své jubileum navíc slaví stylově: na jednokolce. „Učit jezdit jsem se na ní začal, když jsem viděl známého, který se tomu hodně věnuje. Má ji místo kola, vezme batoh a vyráží. Já ale po městě nejezdím, účastním se spíš podobných akcí, jako je ta dnešní v knihovně. Většinou na nich představuji právě Večerníčka, už v tom tedy mám praxi. Někdy zase vystupuji se světelnou show," popisuje Václav Hušek z Rychtářova.

Žádné velké pády

Malé odvážlivce, kteří se ho rozhodnou následovat, trpělivě na netradičním jízdním prostředku přidržuje. Úspěchy ani přesto nejsou nijak valné. „Děti se snaží, ale je to hodně o tréninku a cviku. Já jsem se to učil minimálně týden. Na jednokolku jsem se jednoduše posadil u dlouhého plotu, o ten jsem se opíral a jezdil. Žádné velké pády a odřená kolena ale nehrozí. Tím, že je člověk opřený, spadne jednokolka spíš než on," vzpomíná na své začátky mladík.

Jedním z jeho učňů v sále knihovny je i desetiletý Martin Metelka. „I když mi to nešlo tak dobře jako Večerníčkovi, je to úplně skvělé. Rád bych někdy uměl jezdit jako on. Doufám, že se k jednokolce ještě někdy dostanu," je nadšený malý Vyškovan.

Stihl už projít všechna stanoviště. „Nejvíc se mi líbila Ovčí babička, když četla pohádky. Akce v knihovně mám rád, chodím na ně pravidelně," je spokojený i s tou sobotní Metelka.