Pracovníci vyrážejí přímo za lidmi trpícími závislostí do ulic, parků, na nádraží, ale i do bytů a squattů. „Tento způsob činnosti nám umožňuje, abychom smysluplně pracovali s lidmi, kteří sami od sebe pomoc nevyhledají. Nečekáme na to, až si klienti uvědomí, že mají problém a zaklepou na dveře služby, protože to může trvat měsíce, ale také roky. Přicházíme za nimi, usilujeme o navázání kontaktu, vytváříme vzájemnou důvěru a možnosti hlubší spolupráce,“ říká Vláčilová.

A co je v takových případech největší výzva? „Závislí lidé nepřichází sami a nepřizpůsobují se prostředí sociálního pracovníka, ale je to naopak,“ zdůrazňuje.

Za své poslání považuje snižování rizik spojených s užíváním drog a alkoholu, jak pro jednotlivce, tak pro společnost. „Nemůžeme abstinenci nikomu vnutit. Můžeme však ukázat cestu k ní,“ vysvětluje pracovnice.

Jako součást terénních služeb zmiňuje i bezplatné a anonymní testování na infekční onemocnění jako hepatitida, HIV nebo syfilis. „Usilujeme o to, aby se ve společnosti takové nemoci nešířily. Za tímto účelem jsme předloni provedli třiadvacet testů a v loňském roce zase pětašedesát, kdy to někteří jedinci podstoupili vícekrát. Celkově jsme proto otestovali za minulý rok třiačtyřicet lidí,“ popisuje výsledky práce ve Vyškově.

Aktuálně řeší s několika klienty léčbu žloutenky typu C. „Dva z nich se dokonce už z onemocnění vyléčili. To považuji za úspěch,“ uvádí Vláčilová.

Spolu s kolegy uspěla také při pomoci dalším potřebným, kteří absolvovali pro změnu pobytovou léčku závislosti na alkoholu nebo pervitinu. Pracovníci společnosti Podané ruce zprostředkovali řadě lidí na Vyškovsku také ambulantní léčbu formou terapie, kterou využívají na krajském pracovišti Terapeutického centra přímo ve městě.

Lidem léčícím se ze závislosti dále pomáhají s hledáním práce, bydlení či vyřízením dokladů a sociálních dávek. Doprovází je navíc často na úřady nebo k návštěvě u lékaře. „Denně se setkáváme s věcmi, které nás chrání před riziky při různých aktivitách. Třeba rukavice, ochranné přilby nebo pásy v autech. Při použití helmy na stavbě, použití jištění nebo třeba zapnutí ochranného pásu při jízdě či použití blinkru snižujeme dopad možných rizik při těchto činnostech. A podobně je to s přístupem v oblasti závislostí,“ přibližuje Vláčilová.

Ke klientům přistupuje bez předsudků. „Pokud se tedy s někým v terénu bavíme, neznamená to hned, že se jedná o člověka užívajícího drogy nebo alkohol. I když si troufám tvrdit, že mnohdy by vás možná ani nenapadlo, že na ulici míjíte člověka s drogovou závislostí,“ říká odbornice.

Vysvětluje, že na rozdíl od pouhého návyku, nedokáže dotyčný skončit ani při vlastní vůli. „Je to jako by měla klienty v moci nějaká síla, které se sami neubrání. Nenaučili se ty životní situace zkrátka zvládat jinak, čímž pak mnohdy trpí celá rodina a okolí závislého člověka,“ popisuje

Pro takové lidi je oporou. „Chci, aby věděli, že pokud se blízcí těchto osob ocitnou v takové situaci, nemusí na to být sami a mohou se na nás obrátit. Pracujeme totiž i s osobami blízkými, nejčastěji jsou to rodiče, sourozenci nebo kamarádi, “ dodává Veronika Vláčilová.