Ta ještě před chvílí, krátce před zahájením programu, pobíhala po dvoře Hanáckého statku, kde se Veselice spojená se zabijačkou odehrává, v přestrojení medvěda a vyzývala do kola hlavně dětské návštěvníky. Pro ně je ostatně akce určená primárně. Ale třeba právě díky zabijačkovým specialitám si přijdou na své i dospělí. „A kdo chce, může si zkusit vyrobit jitrnici," vyzývá Vymazalová.

Žonglování s boxy

Po oficiálním zahájení se slova ujímají členové skupiny Agripa, Kejklíři s dvacetiletou historií. „Každý z nás pochází z jiného koutu republiky. Já jsem z Prahy, jeden kolega třeba ze Vsetína. V podstatě o sobě můžeme mluvit i jako o mezinárodní skupině. Někdy s námi jezdí i Maďar, dnes tady ale není," přibližuje jeden z členů Agripy Erik Bornhorst.

Některé části jejich vystoupení vzbuzují obdiv, třeba žonglování s krabicemi připomínající obrovské boxy na sirky. Pánové předvádějí kousky od klasického přehazování několika balonků z jedné ruky do druhé, vrcholem je jízda na jednokolce při žonglování s dlouhými noži.

Stojím v první řadě, a ačkoliv jde o profesionály, trocha nedůvěry se ve mně přece jen probouzí. „Jednou už jsem něco takového dělal. Před koncem vystoupení se mi ale zem natolik přiblížila k obličeji, že jsem si už nemohl vychutnat aplaus. Tak mi prosím zatleskejte ještě než začnu," vtipkuje Bornhorst.

Agripa nejenže přijela, aby příchozí pobavila svým uměním, přivezla s sebou atrakci, která je zřejmě unikátní v celé zemi. Jde o historický kolotoč, který je výjimečný mimo jiné tím, že si ho její členové vyrobili sami. „Kostru samozřejmě ne, ale sedačky a ostatní dřevěné části ano. Jak dlouho vznikaly, ani netuším. Kluci, kteří je dělali, jsou v tom mistři," vyzdvihuje kejklíř.

Zatímco řetízkové kolotoče, jak je známe dnes, jsou poháněné elektřinou, ten, který je právě k dispozici malým návštěvníkům zooparku, pohání lidská síla. Stačí s rozběhem trochu víc zatlačit a stroj se dává do pohybu. Jízda trvá, stejně jako na těch moderních, několik minut. Že se za celé odpoledne snad ani na chvíli nezastaví, to snad ani není nutné zdůrazňovat. Obzvlášť, když se děti můžou svézt zadarmo.

I další atrakce, prohnutý lanový žebřík, je velmi vytížená. A ačkoliv je tu a tam fronta dětí, které se chtějí dostat až na vrchol a zazvonit na zvoneček, docela dlouhá, velmi rychle se zkracuje. „Dostat se až nahoru je opravdu složité. To jsem nečekal. Celý žebřík se strašně kývá. Během několika málo vteřin padáte. Naštěstí do měkkého. Zkouším se vyšplhat už pěkně dlouho, ale nevzdám se. Dokud ho nezdolám, neodejdu," je odhodlaný třeba asi desetiletý Štěpán Neubauer. Přeji mu hodně štěstí a trpělivosti.

Té má chlapec víc než dost a asi ví, že se mu tyto vlastnosti vyplácí. Zhruba po půl hodině se s vypětím sil natahuje ke zvonku a cinká. „Pocit je to sice dobrý, ale jdu na to ještě jednou. Minimálně," dodává Štěpán, kterému se potom daří už i při dalších pokusech. Stejně jako jiným, zhruba stejně starým dětem.

Z vlastní kuchyně

Co by to ale bylo za masopust, tedy pardon, veselici, na níž by chyběly koblížky? Samozřejmě že jsou k dostání. A to buď klasické velké v rámci zabijačky, nebo malé kulaté přímo z kuchyně Hanáckého statku. A nevznikají v rukách nikoho jiného než několika pracovnic zooparku. „Děláme je každý rok. Letos nám ale těsto pořád kyne a máme trochu obavy, co s ním uděláme. I tady pociťuje, že přišlo méně návštěvníků, než je obvyklé. Snad je rozdáme, jinak si je asi budeme muset dát k večeři," usmívá se investiční referentka atrakce Dagmar Nepeřená, zatímco stojí u plotny a dál smaží jednu várku za druhou.