„Odjíždím do Španělska sbírat jahody. Potřebujeme peníze. Příteli se moc nelíbí, že pojedu pryč, trošku žárlí. Žijeme ale ve starém baráku, který potřebuje moře oprav. Přítel je už dlouhodobě nemocný a peněz se nám nedostává. Musím to aspoň zkusit,“ je přesvědčená devětatřicetiletá žena.

Ještě před nedávnem dojížděla za prací do Brna. „Jenže platili málo a hodně peněz jsem projezdila. Cestování autobusem bylo složité a časově náročné. Tak jsem jezdila autem. Nakonec jsem si spočítala, že dobrých šest tisíc skončí v benzínu. Musela jsem skončit,“ tvrdí Hudková.

Přestože je živobytí na vesnici těžce vykoupené, nikdy by se ho nevzdala. „Jsem holka z dědiny, vyrůstala jsem v Hamiltonech. Pak jsme žili šest let v bytovce. Bylo tam slyšet každé spláchnutí ze sousedního bytu. Tak jsme se rozhodli koupit baráček. Není v ideálním stavu, ale hlavně že bydlíme ve svém,“ říká hrdě majitelka.

Na malé vesnici je šťastná, i když ve Starých Hvězdlicích se někdy cítí jako na konci světa. „Obchod je jen v sousedních Nových Hvězdlicích. Nakupovat většinou ale stejně jezdíme do Vyškova do supermarketů. Ve městě je sice blíž do obchodů a do zaměstnání, ale tady je zase božský klid,“ říká Hudková.

Raduje se z pohledu na maličkou zahrádku, na které je růžovými květy obsypaný meruňkový strom. „Vloni jsme z něho měli metrák a půl meruňek. Není nic lepšího, než si sednout na dvorek, roztáhnout slunečník a relaxovat při pohledu na dozrávající úrodu,“ těší se z maličkostí.

Také její partner, Wolf Zimmermann původem ze západního Německa, se vesnickému životu rychle přizpůsobil. Je možná jediným Němcem na Vyškovsku, který o hodech chodí jako stárek v kyjovském kroji. „Moc se nám líbí zdejší tradice. Zapojili jsme se do pořádání hodů, na ostatky chodíme v maskách. Přestože jsme maličká obec, naše občanské sdružení se nám snaží sem tam uspořádat nějakou zábavu,“ chválí své sousedy žena.

Práce je na vesnici pořád dost. Zahrádka, sekání dřeva, opravy a údržba domu, zvířectvo. Ve chlívku chrochtají hned tři selata. „Hned, jak jsme se přestěhovali na vesnici, chtěl Wolf vyzkoušet chovat prase. A dneska už máme tři,“ směje se Hudková, která musí prasátkům třikrát denně naplnit korýtko.

Hudková a Zimmermann si nedovedou představit život na vesnici bez psa. „Jednoho, malou čivavu, máme na mazlení. Druhou, fenku německého ovčáka, na hlídání. Teď se jí narodilo devět štěňat. Protože noci jsou ještě chladné, nastěhovali jsme si celou psí rodinku do kuchyně. O zábavu tak máme postarané,“ raduje se Hudková.

Jenže tolik zvířat znamená, že majitelé nemůžou vytáhnout paty z domu. Hudková ale míří do zahraničí, její partner na operaci do nemocnice. „Ještě, že na vesnici se člověk může spolehnout na sousedy. O zvířátka se nám postará naše kamarádka Eleonora Matušková,“ svěřuje se s povděkem žena. Z brigády se vrátí těsně před tím, než na návštěvu do Hvězdlic přijede Zimmermannova matka. „Mám trochu obavy, jak se na naše nepříliš výstavní obydlí bude tvářit. Ale z telefonátů vím, že se raduje z toho, že máme vlastní domeček. A navíc v klidné hezké vesničce. A to je přece hlavní,“ myslí si Hudková.