Jeden úžasnější než druhý. Na čich dotírá vůně benzínu. O sluch soupeří burácení motorů, hudba z reproduktorů a hukot tisíců návštěvníků. Málokterý majitel sice dovolí dotýkat se strojů nevyčíslitelné hodnoty, ale semtam si i hmat přijde na své. A poslední ze smyslů nezůstane také ošizený. Chuť určitě brzy uspokojí některé z předražených jídel rychlého občerstvení.

U slavkovského zámku to dneska zkrátka hučí jako v úle. „Je tu sedm stovek exponátů. Odhaduji, že přišlo třináct tisíc návštěvníků. Když jsme před patnácti lety s festivalem začínali, přišly se na dvě stovky strojů podívat tři tisícovky lidí. Už po deváté se koná ve Slavkově. Rok od roku je zájem větší,“ říká mi pořadatel oldtimer festivalu Miroslav Gomola a směřuje mě k nejatraktivnějším exponátům. Pozornost vzbuzují hlavně sněhobílé obrovské motorové sáně. „Začali je vyrábět Němci za druhé světové války. Jenže pak prohráli válku v Rusku a přestali je vyrábět. Dokončili jediný kus. Jeho rekonstrukci provedla jedna firma na objednávku Američanů. U nás mají Češi jedinou šanci ho uvidět. Pak už odjíždí do Ameriky,“ upozorňuje mě Gomola. Chumel zběsile cvakajících fotografů se ale tvoří hlavně kolem strojů Antonína Pavelky z Napajedel. Přivezl repliky i repasované originály opravdových rarit. Parní motocykl s loukoťovými koly, jehož originál z roku 1896 je k vidění ve washingtonském muzeu. Motorový kočár Dora vyrobený ve Vídni v roce 1906. Unikátní motocykl postavený podle předlohy z roku 1894. Jezdec v něm seděl přímo uprostřed masivního dřevěného kola o průměru zhruba dva a půl metru. Podle Pavelky se na jednokolovém motocyklu dá s trochou cviku snadno jezdit.

Mezi upocenými a uchozenými diváky se náhle prodírá svatební průvod. Během hodiny je to už druhý. „Když jsme si objednávali termín, upozorňovali nás, že tu bude nával, ale nám to nevadí. Naopak, těšíme se, že se vyfotíme u některých starobylých aut,“ říká novomanželka Lucie Střelcová z Vyškova a zapózuje u sněhobílé aerovky, která ladí se svatební toaletou. Zajímá mě, jestli další nevěsta, tentokrát v netradičně pomněnkově modrých šatech, najde také odpovídající odstín auta. Ale to už se blíží další svatba. Tentokrát Brňáci v mušketýrských kostýmech. K těm by se spíš hodili živí koně než ti pod kapotou.

Zahlédnu další dámu v historickém kostýmu. Tentokrát s apartním slunečníčkem. Ona i její partner a syn jsou oblečení tak, aby ladili s motocyklem Praga z roku 1929. „Na oldtimer jezdíme od samotného začátku. Přijeli jsme z Rokycan,“ říkají Pavla a Luděk Uzlovi. Letošní nově vyhlášenou kostýmovou soutěž ale vyhrála jiná dvojice, a to ze Znojma, která se vyfikla také k pragovce, ale k automobilu. Muž má buřinku, vestu s karafiátem, kostkované pumpky, kulaté brejličky a švihácký knírek. Elegantní žena je v květovaných šatech, rukavičkách a s nezbytným slunečníkem. Další pohár si přebírá i Slavkovan Miroslav Moudrý. Získal cenu diváků. Nechápu, co na rezavé oprýskané sajdkáře, která se tak liší od nablýskaných a nově nalakovaných exponátů, vidí. „Spravil jsem jenom motor, na zbytek sahat nebudu. Originální stav odpovídající roku 1938 je na ní právě to nejcennější. Opravdový znalec to pochopí,“ vysvětluje hrdý majitel. Zatímco další ceny putují do celé České republiky a dokonce i do Itálie, já obdivuji dvoumístné sportovní auto. „Jde o anglický Eagle z roku 1977. Dva roky jsem ho opravoval. Potřeboval spravit snad úplně všechno, ale stálo to za to,“ pochlubil se Petr Míček z Brna.

Hned vedle stojí nenápadné bílé auto. Podle odborníků je ale to nejneobvyklejší. „Je to JK Sport, druhý ze tří vyrobených. Tento si objednal architekt z Brna, ale když zjistil, že to není vůz pro normální potřebu, tak ho prodal. Koupil jsem ho už před třiceti lety jako sedmý majitel. Stálo na samotě u lesa, škaredé, nabourané, rezavé. Ale s doklady,“ vypráví Bohuslav Přibyl od Slavonic. Auto pak dlouho stálo nečinně u Přibylů v garáži. „Teprve vloni jsme se s panem Gomolou rozhodli, že bysme ho mohli ukázat v celé kráse na oldtimeru. Představili jsme ho jeho konstruktérovi panu Kubinskému, který zamáčknul i slzu. Říkal, že své takhle krásně zachovalé auto ještě neviděl Letošního festivalu se už nedožil,“ dodal Přibyl, který se mohl pochlubit výstavní číslem jedna. Měl obavy z přeplněných silnic, a tak do Slavkova dorazil jako první. Aspoň si mohl vychutnat motoristickou burzu, která se konala v nočních hodinách. Milovníci veteránů totiž prý žijí hlavně přes noc.