Řinčení mečů a šavlí střídají hlasité rány z kanónů. Jeden spolu s čtyřčlennou posádkou obsluhuje představitel švédského vojáka Jiří Krompolc. „Každý z nás má nějaký přidělený úkol. Jen si musíme dávat pozor na uši. Na povel si je zakrýváme a odkláníme se stranou. Jindy si přes ně překlápíme klobouk,“ líčí mladík, který se rekonstrukcím bitev věnuje čtyři roky.

Při výstřelech zakrývají svým dětem uši také řady rodičů. „Když se hodně střílí, zacpáváme si je. Pušky se ale synům moc líbí. Chodíme na bitvu každý rok a kluci jsou nadšení. Celou dobu komentují každý krok vojáků,“ podotýká Hana Komárková.

Přestože sobotní teploty přesahují třicet stupňů Celsia, bojují vojáci v dlouhých dobových uniformách. Horko jim ale podle Krompolce elán neubírá. „Byť je z obyčejné lněné látky, vytváří se v kostýmu speciální mikroklima, které potom chladí,“ říká voják.

V dobových kostýmech se v okolí zámku promenádují také mnohé ženy a děti. „Každoročně pomáháme vojákům v bitvě a staráme se o ně ve stanech. Slavností se účastníme rády, jsou příjemná komorní akce,“ popisuje Lenka Novotná z folklorního sdružení Moravia a její pomocnice Nikolka.

Švédové, kteří přežili, se na závěr bitvy dávají na ústup. „Sláva Bučovicím, Švédové nás nikdy nedostanou!“ volá radostně rakouský velitel.

Diváci vesele povykují a tleskají. Následuje vítězoslavný pochod vojáků. Poté se usazují k odpočinku ve svém stanovém městečku.

K příbytkům se za nimi vypravují přihlížející rodiny se zvědavými dětmi. Pro ty je v areálu připravená řada stanovišť, kde se vojáky mohou na chvíli sami stát. „Synové zatím zkoušeli střílet z luku nebo jezdit na koních,“ zmiňuje například bučovická rodačka Věra Reitmanová.

Po bitvě se návštěvníci občerstvují na tamním jarmarku, za veselých tónů dobové hudby. Koncerty střídají kejklířská představení. „Jsme tady poprvé a moc se nám slavnosti líbí,“ hodnotí odpoledne David Opatřil s rodinou.

Den plný historie vrcholí ohňostrojem.