„Na starých autech děláme klempířskou práci. Něco musíme opravit, díly, které jsou příliš poškozené nebo úplně chybí, vyrábíme znovu. Kompletaci a nastříkání vozidla barvou si už pak zajistí majitel,“ popisuje František Zouhar.


Podle něj má toto řemeslo v Rousínově dlouhou tradici. „Už dřív se tu dělaly práce pro brněnské technické muzeum, existovaly tu různé kroužky. Já jsem si zamiloval veterány už jako kluk, jejich opravy tady ve škole děláme pravidelně asi patnáct let,“ svěřuje se učitel odborného výcviku.
A jaké vozy už vlastně spolu s učni dali do pořádku? „Prakticky všechny typy automobilů Volkswagen z druhé světové války. Jednomu sběrateli jsme vyrobili blatníky na velký německý tahač Famo ze stejného období. Měli jsme tu ale i mladší auta, například Porsche ze šedesátých let. S tím jsme také měli asi nejvíc práce,“ říká Zouhar.

Vrátit krásu autu, které stálo třeba půl století někde v kůlně, není zrovna snadné. „Běžně to představuje rok práce. Všechno musí sedět přesně podle originálu. Někdy nám přinese majitel dokumentaci sám, jindy pomohou instituce. Většinu dílů ale vyrábíme podle původního vzoru,“ vysvětluje nadšenec.

Radost z dobře vykonané práce podle něj není to jediné, co oprava veteránů přináší. „Má to také velký význam pro výuku. Kluci se tu naučí řemeslo, které už dnes pomalu nikdo neumí. A je na nich poznat, že je to baví. Vidí, že jejich práce má využití, nějaký smysl. A to je něco jiného, než když vytvoří výrobek, který skončí někde v krabici,“ tvrdí učitel.