Největší vyškovská základní škola letos slaví stoleté výročí. Jedná se o nynější Základní školu Nádražní 5. Během století své existence měla mnoho názvů a generace dnešních osmdesátníků o ní hovoří jako o „měšťance u hřbitova“. Tato škola byla pro všechny absolventy do roku 1945 výtečným odrazovým můstkem ke studiu prestižních středních odborných škol, hlavně průmyslových. Bylo jich v období První republiky na Moravě velice málo a jejich úroveň byla vynikající. Nebylo snadné se na ně dostat. Absolventům vyškovské měšťanky se to dařilo nadmíru dobře.

Životní cesta jednoho takového absolventa, usilovného a cílevědomého chlapce, vynikajícího matematika a upřímného vlastence stojí za zaznamenání. Přestože zemřel uštván gestapem v ilegalitě, nemá na rodném domě žádnou pamětní desku. Dokonce unikl pozornosti vynikajícího regionálního historika Jana Kupky, který zpracoval historii jeho rodné obce pro Vlastivědu moravskou. Jeho jméno je na pamětní desce umučených obětí okupace v Brně a tamtéž je na pomníku v Lazaretské ulici. Řeč je o Janu Goldovi, který se narodil 10. června 1914 v Pavlovicích.

Nesnadná cesta za vzděláním

Golda začal chodit do místní jednotřídky v roce 1920. V jedné třídě velmi dobře učil řídící učitel Zavřel osm ročníků obecné školy. Pro její absolventy byly ale nedostupné všechny střední školy, značná část učebních oborů a státní služba, na příklad u finanční stráže.

Děti z této malé vesničky, sebevíce nadané, tak měly přístup k vyššímu vzdělání zablokován. Vždyť žádný pavlovický jedenáctiletý žáček nebyl schopen po pátém ročníku navštěvovat gymnázium či měšťanku v Bučovicích. Nebylo to prostě v jeho silách. A do Vyškova bylo ještě dál.
Významný zlom pro děti z této části okresu nastal v září 1926. Tehdy byla otevřena v Kučerově „měšťanka“. Jenda Golda s některými kamarády z Pavlovic začali navštěvovat tuto pro ně důležitou vzdělávací instituci, i když za sebou už měli šest let „obecné“. Jenda tak „ztratil“ celý rok, ale vůbec mu to nevadilo.

Když německé vedení Kučerova školu z obce vyštvalo, byla po několika měsících přemístěna do Bohdalic. Velice jí pomohl majitel tamního panství Manner, který jí dal část svého majetku k dispozici. Z Pavlovic do Bohdalic to bylo ještě blíž. Golda tam byl premiantem celé školy, a protože vynikal v matematice a rýsování, rozhodl se pro studium 1. státní průmyslové školy v Brně v Sokolské ulici.

Ale nastaly další potíže. Škola v Bohdalicích měla jako většina měšťanských škol v okrese jen tři ročníky. Někteří Goldovi spolužáci se po absolutoriu bohdalické měšťanky a úspěšně složených přijímacích zkouškách dostali ke studiu středních škol, ale průmyslovka v Brně striktně vyžadovala, aby uchazeči o studium absolvovali 4. ročník měšťanské školy nebo kvartu víceletého gymnázia.

Vynikající a také všestranný student

Tak začal ve školním roce 1929/1930 studovat čtvrtou třídu měšťanské školy Vyškov. Navštěvovali ji chlapci i dívky. Ve třídě byli nejen absolventi chlapecké a dívčí měšťanské školy ve Vyškově, ale i další například z Rousínova a jeho okolí. Třída byla vlastně přípravou k dalšímu studiu.
A tak den co den jezdil mladý Golda na kole, ale hlavně šlapal pěšky z rodné vísky do Vyškova. Déšť, mráz, plískanice, závěje - nic ho nemohlo odradit od cesty za vytouženým cílem. Vyučovalo se i v sobotu a dvakrát týdně odpoledne. Po většinu školního roku vycházel z domu za tmy a často se i za tmy vracel. V tašce neměl jen učebnice a sešity, ale i krajíc chleba. Školní stravování, teplé jídlo - o tom se tehdy nikomu ani nezdálo.
I ve Vyškově vynikal Jan Golda jako jasně nejlepší matematik ze třídy, kterou navštěvovalo šestačtyřicet dětí. V červnu hladce zvládl přijímací zkoušky a pak začal studovat vytouženou „průmyslovku“. Domů jezdil jednou za měsíc. V sobotu večer z Brna do Nesovic a odtud pěšky do Pavlovic. Na druhý den v neděli po obědě už zase kráčel na nesovické nádraží a nesl si i jídlo od rodičů. Úspěšně maturoval 11. června 1934. Během studia, které snadno zvládal, si přivydělával jako technický kreslič. Jeho práce z té doby budí úžas u těch, kdo učí na dnešních průmyslovkách.

Po maturitě začal pracovat ve Zbrojovce Brno. Továrna rok po nástupu Hitlera k moci jela na plné obrátky. Jan Golda se nespokojil s úspěšnou prací technického úředníka, ale zapsal se na Českou vysokou školu technickou v Brně. Tam studoval při práci obor strojní inženýrství. Ačkoli studoval při vysokém pracovním nasazení, byly jeho studijní výsledky výtečné. A nejen to. Zajímal se i o letectví. Složil pilotní zkoušky a aktivně se účastnil leteckých závodů. V době zavření českých vysokých škol okupanty byl posluchačem 4. ročníku vysoké školy.

V době mnichovské krize plnil se svým nadřízeným neodkladné úkoly nejen v Brně, ale i ve Zbrojovce Vsetín. Jeho jediný sourozenec, starší bratr František, byl mobilizován. Doma zůstali pracovat v hospodářství staří rodiče. O vlastenectví Jana Goldy svědčí citát z dopisu rodičům ze dne 25. září 1938: „Drazí, o mne a Frantu se nebojte. Je nás teď jinde více zapotřebí. Zatím jsem v továrně. Bude-li toho jednou zapotřebí, vím, co mám dělat. Přeji Vám hodně síly a zdraví a víry, že všechno jednou k dobrému se obrátí. Váš syn Jenda.“

Působení v odboji proti okupantům

Po nacistické okupaci se Golda zapojil do ilegálního hnutí. Ze Zbrojovky vynášel tajně zbraně. V dubnu 1940 ho přišlo zatknout gestapo do jeho bytu v Brně – Žabovřeskách. Podařilo se mu ale uniknout. Začal tak jeho život v ilegalitě.

O této etapě jeho života panuje řada mýtů, polopravd i nesmyslů. Například Zřídkaveselý a kolektiv uvádějí dokonce, že byl zatčen v březnu 1940 a popraven v Kounicových kolejích. Tedy zřejmou nepravdu. V Encyklopedii dějin města Brna se zase píše, že se ukrýval zejména v buchlovských lesích. I toto tvrzení obsahuje asi jen malé zrnko pravdy.

Dle vyjádření kněze Františka Gebauera, který byl v době protektorátu správcem farnosti v Bohdalicích, dostavil se k němu v noci na jaře 1940 Jan Golda a prosil ho o vystavení falešných dokladů. Pronásledovaný se uchýlil na Českomoravskou vrchovinu. Ale nežil v lesích, nýbrž pracoval jako čeledín u sedláka. Ve vši byl přihlášen na základě zfalšovaných dokladů.

Když na jaře 1941 vydalo gestapo příkaz, aby se provedly kontroly policejních přihlášek, zjistil pronásledovaný vlastenec, že se zfalšovanými doklady se dál skrývat ve svém působišti nemůže. Hrozilo nebezpečí nejen jemu, ale i tomu, kdo doklady vystavil. Četnické stanice si tehdy ověřovaly, zda údaje souhlasí, a to dotazem na tu četnickou stanici, která měla v okrsku svého působení lustrovanou osobu, před změnou místa pobytu, do místa, kde je lustrována nyní.

Jan Golda se v noci vrátil do svého rodiště. Seznámil bratra a otce, kam se hodlá uchýlit před pronásledovateli. V Bohdalicích poděkoval faráři a sdělil mu, že doklady zničil a tím od něj odvrátil jakékoli nebezpečí.

O tom, že Jan Golda byl skutečným „nepřítelem říše“, ale i o tom, že gestapo o jeho pobytu nemělo vůbec tušení, svědčí to, že po něm nejméně třikrát pátralo prostřednictvím četnické stanice v Hvězdlicích. Poprvé na příkaz policejního ředitelství v Brně ze dne 13. června 1943, poté na příkaz kriminální policie v Brně ze dne 21. června 1943 a nakonec ještě 6. července 1944 – opět na příkaz kriminální policie v Brně. Jak se ukázalo, pátralo se po mrtvém!

Jan Golda se potom ukrýval u své bytné Milady Dvořákové v Brně – Žabovřeskách v Langerově ulice číslo 3. Šlo o úžasně odvážný čin. Paní Dvořáková při odhalení riskovala nejen svou smrt, ale popravu celé rodiny. Zvláště obtížná situace nastala se zásobováním ukrývaného, u něhož se projevila vlivem velkého strádání tuberkulóza. Se zásobováním pomáhal tajně starší bratr František, který z Pavlovic dopravil vždy proviant na smluvené místo v Brně.

Po překonání obtížného období heydrichiády, přes velkou péči paní Dvořákové, Jan Golda 26. srpna 1942 zemřel. Paní Dvořákovou ho s malým synem Jirkou tajně pochovala na zahradě domu. Po válce byly jeho ostatky vyzvednuty a dne 7. listopadu 1945 zažily Pavlovice slavný pohřeb svého rodáka. Janu Goldovi byl 18. prosince 1945 udělen na Benešově technice v Brně titul Ing. - inženýr in memoriam.
Při oslavách 100. výročí Základní školy Vyškov Nádražní 5 se může veřejnost podrobně seznámit s životem a prací vzácného člověka Ing. Jana Goldy.

Uvidí jeho středoškolské a vysokoškolské studentské práce, dosud nezveřejněné fotografie a dokumenty z období První republiky, protektorátu i období těsně po druhé světové válce.

Ivan Jabůrek