Do vyškovského kina Sokolský dům právě vstupuje netrpělivě očekávaný snímek nazvaný Na zlatém podnose. V okresním městě má tuzemskou premiéru. V první řadě se scházejí nervózní tvůrci, za nimi nemilosrdní filmoví kritici. Po premiéře jen nechápavě kroutí hlavou. Přitažlivý námět, promarněný potenciál. A diváci nikde.

Vylézt na radniční věž, prohlédnout si muzeum nebo zhlédnout hlavní program na Masarykově náměstí. Takový plán má na Dny evropského dědictví – Dny památek Vyškovanka Jitka Čapcová. „Chodíme každý rok. Mrzí mě ale, že město nezvolilo už páteční odpoledne jako v minulých letech. Loni už od pátku běžel jarmark na náměstí a akce s ním spojené, muzeum bylo také otevřené. Teď se to všechno smrsklo na jeden den. A všichni půjdou jen odpoledne na hlavní program na náměstí. Podobné akce vítám, ale lidí chodí opravdu málo," kroutí hlavou Čapcová.

Luk i kuželky

Je sobota dopoledne, bezmála jedenáct hodin. Před Muzeem Vyškovska postává jen asi třicet lidí. Rodiče vyhledávají stín, děti hrají ruské kuželky nebo střílí z luku a samostřílu. Vystoupení skupiny historického šermu na nádvoří muzea už mělo začít. „Bude nejdřív za hodinu," utrousí jeden z rytířů v celoplátové zbroji. Prý je předběhlo hudební vystoupení ve sklepení muzea. V gotických prostorách, které jsou zčásti původní, opravdu vystupuje kytarovo-flétnové trio. Před zraky jen asi deseti párů očí.

To u zhruba patnáctky dravců v zámecké zahradě nestojí vůbec nikdo. Po pěti minutách se přichází podívat paní s taškou na kolečkách, která vylekala orla bělohlavého. Na první ukázku však podle sokolníka Jeana van Coppenolla přišlo diváků dost. „Hlavně jde o to udělat show. Sokolnictví je kulturním dědictvím, vystupujeme proto v dobových historických kostýmech a chceme lidem vysvětlit opodstatnění dravců v přírodě. Dravé ptáky a sovy jim postupně představíme," poznamenává k programu sokolník z Bohumína.

Štěstí na pestřejší fotky zkouším na náměstí, kde se už koná historický jarmark. Liduprázdno. Blíží se pravé poledne. Jedenadevadesáti schody radniční věže od deváté hodiny ranní prý vystoupaly na dvě stovky lidí. Budu tomu věřit. Například do obřadní síně radnice ovšem posledních deset minut nevkročila ani noha. „Lidí je zoufale málo. Většinou jen nakouknou a jdou dál. Snad přijdou i zákazníci, kteří si něco koupí, a ne jen zvědavci," doufá jedna z trhovkyň.

O něco živěji je už u Muzea Vyškovska. „Máme otevřené sklepení i kapli svaté Anny. Právě sklepení není běžně přístupné. Otevíráme ho při podobných akcích a zejména pak při archeologických dílničkách, protože se to tematicky nabízí. Zveme pochopitelně také na všechny výstavy, některé končí, takže mají zájemci skutečně už poslední šanci. Samozřejmě jsou otevřené i všechny expozice. Doufáme, že víc lidí přijde odpoledne. Navíc krásně vyšlo počasí," naznačuje ředitelka muzea Monika Pelinková.

U stanu šermířů se už pouze nezívá, ale zdá se, že hrstka přihlížejících se dočká i nějaké ostřejší šarvátky. S hodinovým zpožděním. Řinčení mečů skupinku asi deseti dětí a jejich rodičů zaujalo. Šermíři vystřídají několik zbraní ze čtrnáctého a patnáctého století. S otevřenou pusou teď hlavně malí návštěvníci sledují dvě dámy bojující s holemi.

Zakončení ohněm

O hodinu později je v centru města stále minimum lidí. Je mi jasné, že na odpolední program, který odstartují fanfáry z radniční věže, přijde návštěvníků podstatně víc. Atmosféře jistě pomůžou vystoupení dětí z vyškovské umělecké školy, rytířská klání, dobové tance, kejklíři i třeba ohňová show. Je ovšem škoda, že městem připravený atraktivní program nevábí.

Komparz snímku Na zlatém podnose zatím jednoduše zklamal. Jsou tři hodiny odpoledne, a v hospodě vedle radnice sedí trojnásobek lidí, stejně jako v projíždějícím dinovláčku, než kolik jich přilákal historický jarmark. Zatmívačka, konec. Nálepka akce měsíce téhle podívané nakonec ani moc nesluší.