Měl to být rutinní průzkum sídlištní jámy takzvané velatické kultury ve vyškovské lokalitě Nouzka. Jak se ale občas stává, na archeology čekalo velké překvapení. Místo střepů z rozbité keramiky se díky práci špachtliček a štětců v pilných rukou pracovníků vynořilo z hlíny něco mnohem zajímavějšího: lebka dítěte.

„Objevili jsme kostru dítěte starého tři až šest let. V sídlištní jámě velatické kultury leželo společně s výbavou: hrnečkem a částí kostry koně, konkrétně lebkou,“ informuje Blanka Mikulková z vyškovského pracoviště brněnského Ústavu archeologické památkové péče.

Objev je podle ní v rámci Moravy zcela unikátní. A to hned z několika důvodů. „Kostra dítěte je neobvykle zachovalá. Dětské kosti totiž podléhají zkáze rychleji než pozůstatky dospělých. Navíc je neobvyklé, že dítě bylo skutečně pohřbené v sídlištní jámě s výbavou,“ objasňuje archeoložka.

Lidé doby bronzové si totiž na nějaké výpravné dětské pohřby moc nepotrpěli. „Dítě nebrali jako plnohodnotného člena společnosti. Z řady důvodů, třeba proto, že ještě nemohlo pracovat. Pokud zemřelo, mrtvolu prostě jen tak pohodili někam do křoví nebo do odpadní jámy,“ vysvětluje Mikulková.

Zvláštní je také, že do hrobu dítě doprovázelo i zvíře. Podle Mikulkové mohlo jít o hříbě, to ale ještě ukáže další zkoumání.

Proč před déle než třemi tisíci let lidé pohřbívali do sídlištních jam, odborníci podle antropologa Jiřího Kaly přesně nevědí. Pokusí se také zjistit, na co pravěké dítě vlastně zemřelo. „Jednoznačně lze určit příčinu smrti, pokud byla násilná. Choroby se ale na kostře projevit nemusejí. Obecně tehdy děti tohoto věku umíraly na nemoci, proti nimž je dnes bežné očkování, třeba na zarděnky. Svou roli mohla také sehrát podvýživa,“ vypráví Kala.

Příčinou smrti ale mohla být třeba jen hra. „Úrazy jsou u stejně starých dětí velice časté i dnes. Tehdy měli rodiče spoustu ratolestí a nedokázali je neustále sledovat. Nebylo nic neobvyklého, když třeba malý chlapec při hře spadl do odpadní jámy,“ říká antropolog.

Průzkum sídliště velatické kultury na Nouzce bude ještě pokračovat. Archeologové tam zatím objevili několik sídlištních jam převážně s keramikou. Už vloni tam našli také předměty z bronzu.

Proč si pravěcí zemědělci vybrali právě tuto část Vyškova k životu? Podle Mikulkové jim vyhovovala hlavně blízkostí potoka. Místo je slunečné a chráněné před větry masivem Drahanské vrchoviny.

Jak dokládají další nálezy, lokalitu v širším měřítku až k dnešnímu rybníku Kačák si oblíbili také další pravěcí lidé: Germáni pozdní doby římské a také Slované, to už v době raného středověku. Ti by s trochou nadsázky mohli dát Nouzce klidně jméno. „Byly to nejchudobnější nálezy z mladší doby hradištní, jaké jsem kdy viděla,“ tvrdí Mikulková.

Podle údajů dostupných na internetových archeologických serverech získala velatická kultura svůj název díky nalezišti ve Velaticích u Brna. Jedná se o starší vývojovou fázi středodunajského okruhu popelnicových polí mladší doby bronzové (1300 až 1000 před naším letopočtem).

Velatická kultura byla rozšířená od jižní Moravy po severozápadní Maďarsko. Na Vyškovsku nejsou podle Mikulkové nálezy velatické kultury nějak zvlášť hojné. Jedno sídliště archeologové objevili například v Lovčičkách. Lidé velatické kultury byli už indoevropského původu a věnovali se zemědělství a chovu dobytka. Některé své osady opevňovali.