Při pohledu na stovky psů nejrůznějších plemen, z nichž polovinu nemůžu vůbec rozeznat, je mi jasné, že Vyškov se ode dneška může pochlubit dalším úspěchem. Budou ho znát tisíce chovatelů psů v kraji a možná i v republice. A to vše díky první krajské výstavě.

Uvnitř v sálech se tísní stovky majitelů psů, někteří i polehávají po chodbách nebo posedávají na rozkládacích židlích, které si s sebou po zkušenostech z jiných výstav prozíravě přinesli. Vzduch čpí psím pachem, ale aspoň je tam teploučko. Majitelé velkých plemen to mají horší. Soutěží buď v předsálí, kde je strašlivý průvan anebo pod stanem venku před budovou, kde je silný vítr. Hlavní ale je, že neprší. „Byl jsem kvůli tomu na partajním výboru i v kostele. Věřím tedy, že pršet nebude,“ směje se hlavní pořadatel Radek Fiala. Ten totiž s tím, že by se část soutěže konala venku, vůbec původně nepočítal. Jenže zájem o soutěž byl obrovský a ani do tak velkého sálu jako je armádní dům, se všichni prostě vejít nemohli. „Soutěže se účastní čtyři sta dvacet psů. K tomu se ještě pořádá klubová výstava bíglů a těch je přes sto. Během dopoledne zatím přišlo šest stovek platících diváků, odpoledne se už vstupné nevybíralo,“ vysvětlila jedna z pomocných organizátorek Jana Kydalová.

Pomáhali nadšenci

S organizací pomáhali Fialovi a jeho manželce Lídě dlouholetí chovatelé a milovníci psů z Vyškovska. „Před deseti lety jsme se přestěhovali z Brna do Bučovic a mrzelo nás, že se v okrese nepořádají žádné akce pro pejskaře. Obklopili jsme se proto několika nadšenci, kteří nám pomohli první soutěž uspořádat. Považujeme ji za velký úspěch. Ještě ani neskončil její první ročník a už jsme rozhodnutí uspořádat druhý. V něm se už vyhneme některých organizačních zádrhelů. Například ranní přejímka psů nesmí trvat tak dlouho,“ chce se poučit Fiala.

Čas se naklonil k obědu a první šťastní majitelé dávají na krk svým zvířatům barevné vítězné kokardy. Někteří už odcházejí. „Jsme trošičku promrzlí a zklamaní, že se soutěž konala venku. Na druhou stranu nás ale hřeje vítězství. Náš Hubert hrabě von Pirnikhof byl první ve své třídě,“ raduje ze svého bernského salašnického psa, který ač teprve desetiměsíční štěně, už úctyhodné velikosti, Jaroslav Vaněček z Dražovic na Vyškovsku. To Lucie Vaňková, majitelka krátkosrstých kolií, přijela až z Mošnova na Novojičínsku a na odjezd si ještě hodně dlouho počká. „Jsme zařazení až téměř na samý konec soutěže. Ale nevadí, je tu báječná atmosféra,“ tvrdí mladá dívka. S odchodem nepospíchají ani ti, kteří neuspěli. „Náš Quido plemene border kolie se tady účastnil své úplně první soutěže, ale vypadnul mezi prvními. Nemá prý úplně dokonalý ocas. Ale nevadí. Stejně je to spíš pracovní pes než exteriérový,“ říká Radim Božuta z Jeseníku a dál se dobře baví s dalšími chovateli.

U diváků hodně pozornosti vzbuzuje skupina krémově zbarvených retrívrů. Podivuji se nad tím, že ač jde o devítiměsíční štěňata, jsou dokonale poslušní. Ptám se chovatelky Marcely Zourkové z chovné stanice z Dražovského hájku, jestli je na svá zvířata přísná. „Naše psy využíváme ke canisterapii pro Piafu, která pomáhá zdravotně postiženým. A na takové psy musí být spolehnutí. Nelze však hovořit o přísnosti. Chce to ve výchově jenom důslednost a zase důslednost,“ říká Zourková.

V sále to někdy vypadá jako v salonu krásy. Každý pán, který se blíží na řadu do soutěže, se snaží svého psa co nejvíc zkrášlit. Kartáče sviští o s to šest. Velkým psům zase mokrým hadříkem otírají tlamu od slin. Jeden mladík ale asi zušlechťování podcenil. Posuzovatelé si všímají každé maličkosti. „Toto je pes nedostatečně připravený na výstavu. Má slepené chlupy. Neumí postát. Navíc má krátký krk,“ odbývá mladého majitele novofundlandského psa mezinárodní rozhodčí pro všechna plemena Andraš Polgar jugoslávského původu, který už patnáct let žije v Klášterci nad Ohří a je také uznávaným chovatelem novofundlanďanů. Dalšího psa zase hodně chválí. „Má pěkné oči, správný krk, pěkně tvarovanou hlavu, ladný krok. Gratuluji, jste krajským vítězem,“ potřásá rukou spokojenému majiteli. A nastupuje další velké plemeno, tentokrát leonberger. Říká se jim horští lvi. A mají ohromnou sílu. Jednoho z nich majitel může sotva udržet. „Náš Bady potřebuje hodně pohybu. Dnes byl dlouho v autě, a tak má plno energie. Rozhodčí mi sice vytknul, že by pes mohl být klidnější, ale ostatní klady převážily,“ vysvětlil Ivan Koláček z Oder u Nového Jičína, který si nakonec přece jenom odvážel diplom.

Ze všech těch nejrůznějších plemen se člověku málem točí hlava. K největším patří například německá doga, mastif, bernský salašnický pes, leonbereger a další. K nejmenším zase čivava a yorkšírský teriér. Jsou tady ale k vidění i nesmírně exotická plemena K nejexotičtějším plemenům patřili bezsrstý teriér a holandský kachní pes či další neuznaná plemena jako australský ovčák, boerboel, chodský pes, louisianský leopardí pes a další. Kdo je milovníkem psů a navštívil vyškovskou první krajskou výstavu, určitě nelitova