Policejní zásahové jednotky ze všech krajů republiky a několik zahraničních zaplavily část vojenského újezdu Březina. Prostorem zní nejen výstřely, ale také hlasité povzbuzování. Ve vojenském výcvikovém prostoru u Vyškova totiž odstartovalo Mistrovství republiky zásahových jednotek, a to s mezinárodní účastí.

„Je to už desátý ročník, ačkoli mezi některými byla několikaletá pauza. Jeho cílem je především motivovat členy zásahovek, aby se neustále zlepšovali," vysvětluje krajský policejní mluvčí Bohumil Malášek.

O tom, že se z akce stala prestižní záležitost, svědčí počet zúčastněných. „Soutěží celkem deset pětičlenných týmů. Kromě krajských zásahových jednotek vyslali svoje zástupce i z německého Lipska, slovenské Trnavy a jeden tým přijel i z Polska," doplňuje mluvčí.

Jedinou nezastoupenou jednotkou je jihomoravská. „Letos soutěž pořádáme a je nepsaným pravidlem, že pořadatel nesoutěží, protože by znal disciplíny předem," říká velitel jihomoravské zásahové jednotky Zdeněk Frank.

Týmy musejí splnit několik úkolů. Prvním z nich je zdolání několikametrové konstrukce sestavené z lešení a prvků horolezecké stěny. „Soutěžící musí překonat překážku v co nejkratším čase a přitom dodržet všechna bezpečnostní pravidla," vysvětluje Frank.

Boj s rovnováhou

Už na první pohled nejde o jednoduchý úkol. Závodníci, kteří se za pomoci džimaru, což je zařízení umožňující výstup do výšek, snaží dostat na lávku v horní části konstrukce, totiž bojují mimo váhy vlastního těla a výstroje také s rovnováhou. Proti pádu je jistí jejich týmoví kolegové. „Nemůžu říct, že by nás něco překvapilo. Úkol sestával z činností, se kterými se v práci běžně setkáváme. Úplně snadné to nebylo, ale že bychom si sáhli na úplné dno, to taky ne. Myslím ale, že jsme úkol mohli zvládnout i lépe," dělí se po dvaadvaceti minutách zápolení na laně jeden z členů moravskoslezské zásahové jednotky.

Na policisty ale čekají i další fyzicky náročné úkoly. Například testy na speciálních překážkových drahách, desetikilometrový pochod náročným terénem nebo plnění úkolu ze vzduchu, při němž musí za šera v domku likvidovat nebezpečného pachatele, který má navíc rukojmí.

Na překážkách si dobře vedou Němci. „Ale na jedné se zasekli. Roli asi sehrál trochu i strach," sdělují si mezi sebou rozhodčí. Nejdůležitější je podle nich správně si rozvrhnout síly.

Vysoké překážky

„Na začátku se to sice nezdá, ale projít celou trasu je opravdu vyčerpávající. Některé překážky jsou navíc dost vysoké, což může být pro některé závodníky na škodu," vysvětluje rozhodčí z jihomoravské jednotky, který také může srovnat současnou techniku s tou, která byla k dispozici na prvních ročnících akce.

„V devadesátých letech nebyla výstroj rozhodně tak dobrá jako teď. Pamatuji si, jak jednomu kolegovi praskl sedák a on se z osmatřiceti metrů zřítil na trávník. Cestou se sice lana stihl zachytit, čímž pád i přes popálené ruce trochu zbrzdil, ale i tak se po dopadu na trávník ještě odrazil do sedmdesáticen­timetrové výšky. Nejneuvěřitelnější ale je, že se mu až na pár naraženin a vypadnutí plomb nic nestalo," vzpomíná velitel Frank.