Po příchodu do zámecké zahrady slyším typickou dobovou hudbu pro středověké období. Tady však nezůstávám a jdu dále. Vyrážím totiž k radničtí věži, ze které je výhled na širé okolí. Zde potkávám Markétu Doskočilovou. „Chodíme se sem podívat s dětmi každý rok. Dříve jsme nemohli, tak jsme tu až dneska. Alespoň tu není tolik lidí,“ říká vyškovská rodačka.

Čas pomalu utíká a já mířím směrem k zámku Muzea Vyškovska. Tady začíná na nádvoří vystoupení skupiny historického šermu Armet. Každého zaujmou vystavené meče jednoruční, dvouruční, sekery, tesáky, řetězové zbraně, hole nebo sudlice. „Ukážeme vám středověké souboje s rozličnými středověkými zbraněmi. Ve zbrojích, které jsou inspirované čtrnáctým a patnáctým stoletím,“ odhaluje vedoucí souboru Zdeněk Zdeněk.

Jednotlivá klání sleduje přes dvacet lidí. Není to mnoho, ale každý může alespoň přijít až téměř na dosah samotným bojovníkům. „Že se tu něco děje, jsme se dozvěděli až dneska odpoledne. Přijeli jsme k rodině na návštěvu, tak jsme se sem vydali. Když už tu jsme, zamíříme i do muzea,“ povídá Pavel Tesař, který i s přítelkyní do Vyškova přijel z Olomouce.

Po více než čtvrhodinových bojích neváhám a sám si jdu projít Muzeum Vyškovska, protože jsem tu ještě nikdy nebyl a ani v nejbližších týdnech nebudu mít příležitost ho navštívit. K vidění jsou zcela zdarma expozice a výstavy jako Vyškov v období první republiky a dnes nebo Rok 1968 na Vyškovsku. „Nejvíce mě však zaujala výstavka keramiky. Je to moje slabost, všechny exponáty si už prohlížím přes dvacet minut,“ prozrazuje Silva Nováková, která zůstává se mnou.

Společně vyrážíme do zámecké zahrady, kde je na programu další vystoupení dne. Své umění ukáže sokolník se svým ptactvem. Podívat se na několik dravců a sov přichází asi padesát zvědavých lidí. „Vyšli jsme na procházku po městě a zastavili se i tady. Děti byly zvědavé a chtěli si pohladit orla nebo poštolku, což se jim splnilo,“ říká Nikola Urbanová se svými pětiletými dvojčaty.

K vidění jsou ukázky lovu dravců a slyšíme i mnoho zajímavostí ohledně sokolnictví. Asi po půl hodině představení končí velkým potleskem a mě nezbývá nic jiného, než se vydat na cestu domů.