Podle rousínovského starosty Františka Havíře je tak nutnou podmínkou pro rekonstrukci objektu získání dotací. „Chystáme se zažádat o příspěvek na Norský fond. Podle hrubého odhadu by všechny plánované práce na budově měly stát asi dvacet milionů, ale spíš méně. Kdyby nám v ideálním případě byla dotace přislíbená ještě tento rok, v průběhu příštího bychom mohli uskutečnit všechny plánované opravy. Ty nejsou složité, budova není velká, i když je skutečně v drasticky špatném stavu," nastínil Havíř.

Ze stavebního posudku, jak starosta dodal, vyplývá, že se například rozestupují zdi budovy. „Její statiku také změnila dostavba restaurace, která se pod ní nachází. V krovu střechy pak třeba na některých místech úplně chybí trámy a propadlá je čtvrtina stropu," vyjmenoval Havíř.

Od doby, kdy město budovu koupilo, stihlo kromě stavebního posudku nechat udělat i historický průzkum a projekt. „Ten podrobně naplánoval, jak bude vypadat celá rekonstrukce budovy," poznamenal starosta.

Kromě toho také vymezil, jak se po rekonstrukci využijí jednotlivé části stavby. „V přízemí by mělo vzniknout turistické informační centrum. V prvním poschodí pak plánujeme zřídit výstavní síň. A ve druhém, tedy v podkroví, chceme mít nekomerční ubytování pro návštěvy, které k nám do Rousínova zavítají. V tomhle ohledu nic podobného ve městě nemáme, návštěvy ubytováváme nejčastěji v okolních vesnicích," uvedl Havíř.

Ve výstavní síni ve druhém patře by mohla podle jednoho z plánů vzniknout trvalá expozice věnovaná stolařství a dřevostavbám. „Rousínov je proslulý tímto řemeslem, má tady velkou tradici. Vždyť rousínovské umělecko-průmyslové závody dodávaly ve své době nábytek do celé Evropy," podotkla tajemnice rousínovského městského úřadu Ludmila Havlíčková.

Nábytkářství se začalo v Rousínově rozmáhat od šedesátých let devatenáctého století a postupem času úplně změnilo život ve městě, zvlášť když se na přelomu století začalo soukromé stolařství měnit v průmyslovou výrobu. Umělecko-průmyslové závody vznikly v roce 1920 a před druhou světovou válkou se staly vůbec největším výrobcem nábytku v celé Evropě, přičemž tehdy zaměstnávaly na sedmnáct set pracovníků. V nábytkářské tradici se ve městě pokračuje dodnes.

Padly i jiné návrhy, k čemu budoucí výstavní síň na staré poště využít. „Uvažovali jsme například i o muzeu formanství, které má rovněž k Rousínovu velmi blízko. S největší pravděpodobností ale nakonec ve výstavní síni budou exponáty stolařské. Nacházíme se sice ještě v bodě před samotným počátkem zřizování výstavy, ale už jsme začali oslovovat několik lidí, kteří po svých předcích vlastní různé staré, vzácné a zajímavé stolařské výrobky. Žádný kurátor výstavy však na projektu ještě nepracuje," zmínila vedoucí rousínovského odboru školství a kultury Eliška Škrobová.

Plán radnice považují místní za dobrý nápad. Například podle Jany Dundáčkové z Rousínova se stolařské muzeum do města skutečně hodí. „Řemeslo tady má tradici. Myslím, že to pomůže ke zvýšení turistického ruchu," svěřila se obyvatelka města.