Jeden míchá krev, jiný krájí sádlo, další špejluje jitrnice. Zabijačky léta patřily mezi tradiční vesnické události. Jenže i na Vyškovsku se pomalu stávají ohroženým druhem. Jitrnici nebo tlačenku si z vlastnoručně vykrmeného pašíka dopřeje stále méně lidí. Proto se na venkov dostávají veřejné zabijačky. Ty ale rok od roku mizí také.

„V minulém roce jsme pořádali jednu obecní zabijačku, letos ale o žádné neuvažujeme. Zpřísnila se nejrůznější kritéria, jsou problémy s hygienou. Takže pokud se ve Studnicích zabijačky dělají, tak jenom soukromě,“ prohlásil starosta Studnic Vladimír Koutný.

Zabijačkové pochoutky si každoročně na přelomu listopadu a prosince dál vychutnávají třeba v Křenovicích. „Prase je samozřejmě poražené na jatkách. Z devadesáti procent děláme zabijačkové výrobky už třeba den předem v prostorách, které odpovídají hygienickým normám. Naštěstí jsme dosud žádné problémy neměli,“ oddechl si holubický starosta Václav Ondráček.

Zákon totiž zakazuje porážení zvířat pro veřejnou spotřebu mimo jatka. Podle mluvčího Krajské veterinární správy pro Jihomoravský kraj Vladimíra Čermáka jednoduše není možné, aby někdo zapíchl pašíka někde na návsi. „Jsou určité podmínky pro uvádění potravin do oběhu. Pokud někdo něco poskytuje pro veřejné stravování, musí splňovat dané hygienické normy. Není možné, aby někdo někde na návsi na fošně boural maso, do toho se prášilo nebo třeba pršelo,“ vysvětlil Čermák.

Obecní zabijačku si v posledních letech užívali lidé třeba v Šaraticích. Spolupracovalo na ní řeznictví, které do obce celoročně dováželo maso. Vedení obce nicméně od připomenutí atmosféry vesnických zabijaček nakonec také ustoupilo. „Byla kolem toho docela dusná atmosféra, dokonce i někteří zastupitelé měli obavy, abychom neměli problém s hygienou. V loňském roce už proto zabijačka byla, ale jen jako soukromá akce,“ vzpomínal šaratický starosta Karel Kalouda.

Ten by byl nerad, aby lidé o typické zabijačkové aroma přišli. „Jde hlavně o to, že jsme nikdy žádné prase nezabíjeli. Nikde nestříkala žádná krev, šlo vždy o už zabité orazítkované prase z jatek,“ uvedl starosta.

V loňském roce se tak už obec nechtěla vystavovat riziku. „Dělal to stejný řezník jako v minulých letech, ale jednoduše nešlo o obecní akci. A pokud mám na akci třeba sto kamarádů, tak je to pouze a jenom moje věc,“ řekl.

Mizí i domácí

Právě domácí zabijačky veterinářům podle Čermáka nevadí. „Když si někdo dělá domácí zabijačku pro vlastní potřebu, tak s tím nikdo problém nemá,“ informoval. Odborníci ale varují, že většina lidí hygienu se zpracováním masa zanedbává a jednoduše spoléhají na to, že tepelná úprava všechno zničí.

V regionu mizí nicméně i zabijačky domácí. Při současných cenách vepřového masa volí lidé koupi prasete v řeznictví, navíc jim odpadává práce, starosti i nepořádek spojené s chovem zvířete. Zatímco dřív chodili řezníci na zabijačku v pátek, sobotu i neděli, dneska jsou rádi, když nějakou během víkendu vůbec mají. „Zabijaček se dělá míň, ale pořád jsou. Určitě nezmizí. Jde spíš o to, že každý měl dřív na dědině svoje prasata, takže udělal dvě nebo tři zabijačky do roka. Změna je tak hlavně v tom, že už lidi prasata moc nedrží, spíš si je koupí a pak zavolají řezníka,“ podotkl třeba řezník Zdeněk Červinka z Rašovic.

Podle mnohých k sobě navíc nemají lidé na vesnicích tak blízko a o pořádání zabijaček, které byly společenskou událostí, není zájem. V Nemoticích přinášeli živou vodu do společenského dění v obci členové sboru dobrovolných hasičů právě hasičskou zabijačkou. Podle starosty Nemotic Antonína Hrozy ale o akce nebyl ze strany lidí příliš valný zájem. „Šlo nicméně o výrobky ze zabijačky, obec v něčem pomáhala, ale akce trpěla nezájmem lidí,“ vypověděl Hroza.

Úpadek tradice ale mnohým vadí. „Určitě je škoda, že tak tradiční akce mizí. Chtěli jsme zabijačkou vždycky potěšit starší lidi, kteří na ně vzpomínají a mladší, aby zase naopak viděli, jak se dělá třeba taková jitrnice,“ uzavřel šaratický starosta.