Příležitostí k pořízení nějakých vánočních maličkostí skýtá trh mnoho. Od ručně vyrobených náušnic a řetízků přes vonné tyčinky a řezbářské výtvory až po nejrůznější druhy mečů, seker nebo nožů s tou nejostřejší čepelí. Ty nejmenší návštěvníky ale zatím takové věci nezajímají. Svoje rodiče nedočkavě táhnou za ruce ke klecím a kotcům se zvířaty. „Mami podívej, běhá pořád dokola i hlavou dolů!“ směje se asi tříletý kluk a ukazuje prstem na skotačivou veverku obecnou. Tu ovšem hravá nálada za chvíli přejde. Využije okamžiku, když se k ní jedna postarší pozorovatelka otočí zády. „Pozor, uteč nebo ti něco přistane za krkem,“ zavolá na ni rychle další příbuzná. To už se ale většina zúčastněných shromažďuje na takzvaném babiččině dvorečku. Dychtivě totiž očekávají kulturní program, který jim za chvíli předvedou šermíři z brněnské skupiny Grál a členové gotické katovny z Ostravy. Jejich přípravy trvají dlouho. Asi hodinové vystoupení potom alespoň stojí za to. Hlavní šermíř nejdříve představuje své pomocníky. A hned tím přihlížející náramně pobaví. „A tomuto šermíři říkáme Želva. To pro jeho závratnou rychlost,“ vysvětluje mistr, když se k němu jeho kolega blíží ležérním šouravým krokem. Souboje historických šermířů však neprobíhají zrovna hladce. Jeden ze členů zvaný Matěj totiž dělá všechno proto, aby strhl pozornost jen na sebe. Mistr se jím ale nenechá rozházet, pokaždé ho uzemní nějakou vtipnou hláškou a pokračuje k publiku. „Tak, a teď si vysvětlíme, k čemu se v bojích používaly prapory. Ví to někdo?“ ptá se návštěvníků hlavní šermíř. Na odpověď nemusí čekat dlouho. Matěj ji má hned na jazyku. „Sparta! Sparta!“ začne v tu ránu hlasitě skandovat a rozesměje tím všechny diváky. Jeden z jeho kolegů se na něj nevěřícně koukne. „Sparta? Tady ve Vyškově?“ ptá se ho užasle. Matěj to však vzápětí napraví. „Vyškov! Vyškov!“ křikne podruhé. To už ale mistrovi dojde trpělivost, a tak zahání Matěje do kouta, až mu z hlavy uletí čepice.