Akce je součástí Václavského jarmarku a jde o sedmnáctou oblastní výstavu ovoce a zeleniny. „Pro mě je to opravdu životní vášeň,“ říká Luža.
Líčí, že pochází z venkova. S rodinou tam měli menší hospodářství. Vzpomíná, jak po příchodu ze školy často zamířil rovnou na pole, kde se hodila každá ruka.

„Můj děda byl velký zahrádkář, napsal jsem o tom dokonce knihu. Potom jsem se přestěhoval do Slavkova, kde jsme měli velký sad. Fungovala tu dobrá parta zahrádkářů, tak jsem se k nim přidal,“ vypráví.
Postupem času se zapojil do fungování organizace a podpory ostatních pěstitelů. „Dokonce máme i moštárnu, děláme mošty. A také povidla, která prodáváme. Je to velké vyžití,“ přikyvuje, zatímco kolem to bzučí jako v úle. Výstavu si nenechávají ujít zástupy návštěvníků.
V areálu zámku ve Slavkově u Brna se konala velká zahrádkářská výstava.Sobotní ráno na jihu Moravy provázely přeháňky, což byl pro pořadatele rozmanitého programu na slavkovském zámku pořádný strašák. Většina lákadel se totiž konala venku. Když Vladimír Luža dostává otázku, jestli naopak jako zahrádkář neměl z deště radost, lehce přikývne.
„Radost z toho máme, ale déšť musí být vytrvalejší. Nikoliv to, co přišlo nyní. Půda je suchá, popraskaná. Zapršet by mělo daleko více,“ tvrdí.

Současně upozorňuje na jiný problém zdejší organizace. Jeho generace pomalu odchází, s kolegy se ji proto snaží nahradit mladšími tvářemi.
„Do Slavkova přicházejí noví obyvatelé, někteří z nich kupují sady. Zájem je velký. Jakmile chce někdo prodat, kupce má obratem. Samozřejmě mě to těší. Lidi pochopili, že co si vypěstují, to mají. A je to nezávadné,“ dodává Vladimír Luža.