Aby všem bylo jasné, že se ocitli v pohádce, hned u vchodu rozdávají dvě princezny se širokými úsměvy letáky s programem. „Dostaly jsme se k tomu spíš náhodou, přes kamarádčinu matku. Přiznám se, že netuším, kolik lidí už kolem mě prošlo, ale prý jich naposledy bylo patnáct tisíc. To si ani nedokážu představit," vrtí hlavou jedna z princezen Tereza Pořázková.

Patnáct tisíc lidí se skutečně zdá jako ohromné číslo, jenže jakmile návštěvník projde kolem zámku a otevře se mu pohled z kopce na celý park, uvědomí si, že to může být velmi snadno pravda. Kam se podívá, všude vidí princezny. Desítky Šípkových Růženek, stovky Popelek. Některé se na sebe dívají nevraživě a mračí se, když vidí dívku ve stejném kostýmu, jiné si prostě jen užívají krásný den.

Kdo chce, může plnit úkoly na jednotlivých stanovištích. kdo splní všechny, dostane pak u speciálního stánku dárek. „Už jsme byly dávat obruče na sedmihlavého draka," chlubí se osmiletá Alenka. Spolu s maminkou přijely z Brna, stejně jako stovky dalších lidí. „Je to velký zážitek, myslím, že hodně dětí na to bude dlouho vzpomínat. A kdyby vlak cestou neměl zpoždění, bylo by to ještě lepší," podotýká Alenčina matka a vede ji k dalšímu stanovišti.

Tam všechno ovšem nejde tak hladce. Zlý vlk, který tam honí děti, očividně některé vyděsil až k pláči. „Nee, já tam nepůjdu, já se bojím," brečí asi šestiletý chlapeček. Buď má špatné svědomí, nebo je vlkův kostým vážně až příliš dobrý.

Protože slunce pálí a obloha je vymetená, mnoho lidí hledá úlevu pod rozložitými stromy. Jiní, hlavně tatínkové, zase u stánků s občerstvením. Děti dostávají sladkou limonádu, tatínkové pivo.

Kdyby někdo chtěl spočítat, kolik dívek a kolik chlapců je na světě a jako vzorek si vybral právě dnešní den ve Slavkově, zřejmě by dospěl k závěru, že v lidstvu výrazně převažují ženy. Kluci jsou totiž vidět jen zřídka. „My jsme přijeli hlavně na rytířský turnaj. Ten chtěl Honzík vidět hodně. A docela se baví i na ostatních stanovištích, snad se nebude tolika holčiček bát," směje se jedna z návštěvnic Jiřina Trávníčková.

A pokud jde o turnaj, právě ten je největším lákadlem pro všechny přítomné kluky. Netrpělivě vyhlížejí rytíře. Když konečně přijíždějí, vítá je potlesk a heroldův zvučný hlas. „Všichni budou bojovat o odměnu, kterou náš král Egmont I. stanovil na měšec zlaťáků," vysvětluje herold. Koně podupávají, zbroje se lesknou v poledním slunci a obecenstvo ani nedutá. Až turnaj skončí, děti se zase rozprchnou na jednotlivá stanoviště. A až do večera si budou dál připadat jako v pohádce.