Co vás přivedlo k natočení filmu o cukrovarské dráze?

V.P.: Asi před dvěma lety se mi do rukou dostal film o dráze vedoucí z Kozlan do Vyškova, který byl natočený na videokazetě. Jejím autorem bylo Video studio Vyškov, jejímž členem je také Jiří Pytela. Snímek mi nicméně připadal neúplný, lidé odjinud si jen těžko mohli udělat představu o tom, kudy přesně dráha vedla.

Napadlo vás tedy, že film vylepšíte.

V.P.: Ano. Oslovil jsem Jiřího Pytelu s myšlenkou, že natočím z letadla, kudy vedly koleje, a původní snímek obohatím třeba o fotografie.

J.P.: Když mi řekl, že vyrůstal v Kozlanech a jeho otec v obci tehdy působil jako lékař, řekl jsem si, že do toho s ním půjdu.

V čem je tedy váš film jiný než ten původní?

V.P.: Kromě leteckých záběrů obsahuje fotografie, které jsme získali od pamětníků a také právě z redakce Vyškovského deníku Rovnosti. Podařilo se nám udělat rozhovor s posledním žijícím strojvedoucím, který po trati jezdil.

Můžete zmínit něco z historie cukrovarské dráhy?

J.P.: Byla založená kolem roku 1908. Zpočátku vedla jen z Vyškova do Bohdalic, o dva roky později byla prodloužená do Kozlan. Tehdy se v okrese hodně pěstovala řepa, takže dráha fungovala bez problémů. V roce 1961 však ČSAD přišlo s tím, že bude řepu převážet nákladními auty, takže koleje přestaly být využívané.

Kudy přesně vedly?

V.P.: Z Kozlan přes Bohdalice, Kučerov, Lysovice, Rostěnice a zastávku Drátař až právě do Vyškova. V každé stanici byly tři koleje, aby se mašiny mohly bez potíží vyhýbat.

Pod koho tehdy dráha spadala?

J.P.: Byla to samostatná jednotka. Nechal ji postavit cukrovar. V místech, kde dnes stojí firma Jimi, dřív bývalo nádraží.

Jako malý chlapec jste se určitě u trati často pohyboval. Utkvěly vám v hlavě nějaké vzpomínky?

J.P.: Nejednou jsme třeba s kamarády naskočili do drezíny a vyjeli jsme si tajně do Vyškova do kina. Nejvíc práce nám zabralo stroj roztlačit, pak už to jelo samo. Po kolejích jsme jezdili i na takovém zvláštním kole. Také jsme ale za to dostali pár facek.

Kde můžou lidé váš film vidět?

V.P.: Zatím neplánujeme žádné veřejné promítání, ale možná by se dalo zařídit ve vyškovské knihovně. Sto kusů DVD jsme dali do Muzea Vyškovska, kde ho zájemci pořídí za sto korun.