Vyškov se tedy v Žáčkově životě promítl významně nejednou, povědomí o jeho životě a existenci vůbec zde má ale jen málokdo. Navzdory jeho vědeckým úspěchům. „Jeho osobnost je zapomenutá,“ mínila historička vyškovského muzea Renata Kotulánová.

NA NUCENÝCH PRACÍCH

Potom, co získal Hubert Žáček v roce 1943 středoškolské vzdělání, byl po následující dva roky totálně nasazený ve Flügmotoren-werke Őstmark poblíž Brna. Po skončení druhé světové války mladík nastoupil na povinnou vojenskou službu. „A až poté začala jeho profesionální cesta na poli farmacie,“ popsal Žáčkův student a pozdější kolega Pavel Doležal. Jak muž dodal, Žáček strávil ve Vyškově další dva roky, a to na praxi v tamní lékárně.

Vysokou školu absolvoval na brněnské Masarykově univerzitě v oboru farmacie. I po získání magisterského titulu v roce 1951 pokračoval nadále ve studiu, přičemž na univerzitě začal působit i jako učitel. Za nedlouho se stal jedním z prvních vyučujících nově zřízeného Ústavu galenické farmacie.

Kdo byl Hubert Žáček:
● Narodil se 7. srpna 1924 ve Vyškově, zemřel 9. srpna 2009 v Hradci Králové
● Roku 1951 se stal magistrem farmacie na Masarykově univerzitě v Brně
● Jeho diplomová práce byla zaměřená na použití bentonitu jako základní farmaceutické suroviny
● Roku 1988 se stal doktorem věd, v roce 1993 byl jmenován profesorem Karlovy univerzity

Když v šedesátých letech minulého století ale stát farmaceutickou fakultu Masarykovy univerzity zrušil, přestěhoval se do Bratislavy, kde ve vědecké práci a pedagogické praxi pokračoval.

Podle informací webových stránek města Vyškova Žáček v roce 1971 opustil Bratislavu, aby se už nadobro usadil, a to v Hradci Králové. „Žáček přešel na nově zřízenou Farmaceutickou fakultu Karlovy univerzity v Hradci Králové, kde byl pověřený budováním a vedením katedry farmaceutické technologie,“ uvádí web. V čele katedry stál dvacet let, pak šel do důchodu.

PŘÍSNÝ A SPRAVEDLIVÝ

Podle Žáčkových kolegů se vědec velkou měrou zasadil o prestiž hradecké farmaceutické fakulty. „Vedl pracoviště, kterým prošlo přes tisíc vysokoškolských studentů a mnoho studentů navazujícího studia. Všichni ho znali jako precizního přednášejícího, přísného, ale také spravedlivého,“ popsal vyškovského rodáka coby učitele Doležal.

Posluchači jeho přednášek také obdivovali Žáčkovu absolutní paměť a široký rozhled, který zdaleka nelimitovaly hranice farmacie. Hovořil několika jazyky, přispíval tudíž i do zahraničních odborných periodik a občas přednášel v cizině.

Vrcholem jeho vědecké kariéry se stal rok 1988, kdy získal nejvyšší vědeckou hodnost doktora věd. Za pět let se stal profesorem Karlovy univerzity, s níž externě spolupracoval až do konce svého života.

Podle Doležala, jenž se řadí k Žáčkovým následovníkům, vědec pořád přicházel s novými myšlenkami a vizemi. „Zabýval se propojením oboru s kybernetikou, umělou inteligencí nebo lineárním programováním,“ přiblížil.

Jeho silnou stránkou byla též abstrakce, jejíž zapojení je v technickém oboru obtížné. „S odchodem Huberta Žáčka opustila vědeckou obec nevšední osobnost,“ řekl Doležal.

Přesto o něm Vyškované nevědí. „Je to tak, že vědci mezi lidmi nejsou tak populární jako například umělci,“ konstatovala Kotulánová.

ADÉLA JELÍNKOVÁ