Zatímco dva řadoví členové jsou zatím na školení, třiatřicetiletý velitel Pavel Ehrenberger se už zabydluje v nové služebně a udělal si čas i na rozhovor s redaktorkou Vyškovských novin.

Předtím jste pracoval u strážníků v Bučovicích. Když srovnáte obě města, vidíte v jejich problémech nějaké rozdíly?
Myslím, že situace v obou městech je docela stejná. Akorát s tím rozdílem, že v Bučovicích je obrovským problémem doprava na padesátce. Ta vede přímo kolem náměstí, přejít silnici dá docela zabrat. Strážníci musí stát u přechodů pro chodce, když jdou třeba děti do nebo ze školy. Vzhledem k tomu, že kolem Slavkova vede obchvat, tyto problémy odpadají.

A co třeba vandalové? Kde je to horší?
To zatím nedokážu úplně posoudit, ve Slavkově teprve začínáme. Vandalismus se ale jistě projevuje všude a je potřeba s ním bojovat.

Už jste ve Slavkově někoho viděl při takovém jednání?
Zatím ne, ještě nesloužíme noční služby a takové věci se dějí hlavně v noci o víkendech.

Jistě jste měl příležitost nahlédnout do studie kriminality ve Slavkově. Co z ní vyplynulo?
Přes den je tu velký problém s parkováním, lidé třeba nechávají auta ve vjezdech, na zákazech stání, porušují zákaz vjezdu. Večer se zase objevují přestupky proti veřejnému pořádku, jako je rušení nočního klidu, rozbíjení lahví, odpadkových košů a podobně. To bývá problém všude.

Bude vaše hlídka zajíždět i na sídliště nebo se budete orientovat hlavně na střed města?
Po celém katastrálním území Slavkova. To znamená, že bude-li se nějaká akce konat třeba na střelnici, pojedeme se tam podívat. Stejně tak třeba na Urbánek, kde můžou vznikat nedovolené skládky.

Kolik budete mít služebních vozů?
Nebudeme mít svoje žádné auto. Jsme ale domluvení s městským úřadem, že si ho od něj budeme půjčovat. Přiděláme si na něj magnetické nápisy. Takže lidé nás poznají.

Znamená podle vás ještě dnes člověk v uniformě pro ostatní lidi autoritu?
Asi jak pro koho. Ale co si budeme nalhávat, dřív tomu tak bylo u všech lidí. Dnes je to samozřejmě horší. Záleží ovšem na tom, jak se strážníci postaví k problému, jak se chovají.

Vždy vás lákala uniforma?
Přes dvanáct let jsem pracoval jako dozorce ve věznici. K tomu jsem se dostal hned po vojně, když jsem hledal práci.

Myslíte, že můžete nějak zúročit zkušenosti dozorce?
Práce je docela dost odlišná, ale zkušenosti se určitě dají využít. Třeba v jednání s lidmi.

V čem je zaměstnání u městské policie zajímavé?
Jednak je to práce s lidmi a jednak pro město. Přispíváme k bezpečnosti osob a majetku, plynulosti silničního provozu, dohlížíme na dodržování pravidel občanského soužití.

Mělo by podle vás mít každé, i malé město, svoje strážníky?
Myslím si, že v každém případě.

Měl by význam byť třeba jeden strážník i v každé vesnici?
Určitě ano. Například Újezd u Brna byl ještě nedávno vesnicí, potom se z něj stalo město. Mají tam tři strážníky jako v současné době ve Slavkově a jistě tam nejsou zbytečně.

Vaši dva kolegové jsou teď na školení. Taky jste se nějakého účastnil?
Ano. Byl jsem na dvouměsíční přípravě.

V čem takové školení spočívá?
Docela pod tlakem se musíte učit zákony. Přestupkový, trestní, o obecní policii, o pohřebnictví, tabákový zákon a tak dále. Samozřejmě se procvičují taky praktické věci. Střelby, sebeobrana.

Co když přitom vyjde najevo, že adept není zrovna fyzicky zdatný?
Ve většině měst se právě proto postupuje tak, že před přijmutím strážníci podstupují fyzické testy. To ve Slavkově nebylo. Do budoucna by jejich zavedení zřejmě bylo vhodné. Je to zaměstnání, které určitou tělesnou kondici vyžaduje.

Už jste někdy ve službě musel použít zbraň?
Zaplať pánbůh ne.

S dalšími členy městské policie jste se znali už dřív nebo jsou to pro vás noví lidé?
Znám je oba dva, jsou to bývalí pracovníci vězeňské služby. Jeden se mnou dokonce sloužil v Brně.

Takže předpokládáte, že vytvoříte dobrý tým?
Domnívám se, že ano. I když to člověk nikdy nemůže tvrdit dopředu, ale myslím si, že komunikace mezi námi bude probíhat bez problémů.