Do práce musí vstávat brzy ráno. A jezdí autobusem. Jenže na rozdíl od většiny lidí sedí za jeho volantem. Helena Klvačová je v současnosti jedinou řidičkou autobusu na Vyškovsku.

„Už na škole jsem si vybrala obor vesměs s mužskou specializací. V dřívější době jsem si rozšířila řidičské oprávnění na nákladní auta. Rozhodovala jsem se ale, jestli absolvovat raději autoškolu pro autobusy nebo kamiony,“ svěřuje se Klvačová.

Nakonec zvítězil autobus, přestože získat oprávnění na toto vozidlo je mnohem dražší než řidičák na kamion.

„Mě ta práce baví. Řízení si vychutnávám, i když nejde jen o něj. Musím taky odbavovat cestující, vydávat jim jízdenky, počítat peníze, přijímat čipové karty. Dokonce už jsem musela řešit odstávku autobusu kvůli závadě a následné zpoždění linky,“ vzpomíná řidička.

Nějaké konfliktní situace prý zatím nezažila. „Mám asi štěstí na lidi. Dokonce si myslím, že to je dílem ženskosti. Určitě nezapomenu na své první jízdy. Víc než jen trochu rozpačití cestující, úplné ticho ve voze, jakoby ani nikdo nedýchal. Byl to trochu divný pocit,“ směje se dnes Helena Klvačová.

A dnes? Cestující z Orlovic, Vyškovských Vážan či Chvalkovic na Hané, kteří se s Helenou Klvačovou denně setkávají, si ji pochvalují. „Obdivuji ji. Sám bych řídit tak velké vozidlo neuměl,“ prohlásil jeden z pasažérů.

A malá Barbora Šimčíková už nevidí na tom, že ji vozí do školy žena, vůbec nic divného. „Jezdí úplně stejně jako řidiči. Já rozdíl nepoznám,“ říká školačka.

Lea Navrátilová