Další díly seriálu Židé v Rousínově naleznete ZDE

O královském a později panském městečku Rousínově máme písemnou zmínku již v roce 1222. Pro nás je však v tomto případě daleko důležitější než samotná podrobná historie města, spíš potřeba připomenout si především to nejpodstatnější o jeho charakteru a významu v dobách dávno minulých, což nám umožní odpovědět na základní otázky, jež si klademe ve spojitosti s usazováním prvních Židů v Rousínově.

Nemalé množství královských privilegií, která město získávalo již od 13. století, ale i časté konání místních trhů, k nimž přibyly postupně i různé trhy výroční, stejně jako vybírání královského mýta již od počátku 14. století, nám jasně dokládá velký obchodní význam tohoto města. Právě s ohledem na čilý obchodní ruch můžeme říci, že již v těchto dobách židovské obyvatelstvo, věnující se převážně obchodu či půjčování peněz, v Rousínově pobývalo, avšak písemně to doloženo nemáme.

Za důležitý moment, který vedl k početnějšímu osídlení Rousínova židovským obyvatelstvem, pokládáme rok 1454 a s ním spojené nařízení, vydané panovníkem Ladislavem Pohrobkem. Toto rozhodnutí, znamenající mimo jiné vyhnání Židů z Brna, znamenalo příchod většího počtu židovských obyvatel do Rousínova a stalo se tak vlastně počátkem historie místní ucelené židovské komunity - židovské obce.

O životě rousínovských Židů do poloviny 16. století máme minimum informací. Je pravděpodobné, že dobré obchodní podmínky a další možnosti plynoucí z královských a panských privilegií vedly Židy k rozhodnutí usadit se v Rousínově nastálo. Začali pro sebe se svolením vrchnosti získávat první domy, které bychom našli mimo hlavní část městečka a jejichž počet se během 16. století pohyboval kolem deseti.

Úspěšné obchodníky chránila vrchnost

Nejstarší dosud zjištěná písemně dochovaná zpráva o Židech v Rousínově pochází z 2. srpna roku 1554. Hovoří o mikulovském Židu Gerstelovi, jemuž bylo se souhlasem krále Ferdinanda Habsburského povoleno se tam usadit a obchodovat s dobytkem, za což měl odvádět poplatky ve stejné výši jako ostatní Židé tam již dříve usedlí.

Mapka s vyznačením starobylé židovské čtvrti v Rousínově.

Větší množství přímých informací o životě místních židovských obyvatel zaznamenáváme následně po polovině 16. století. Listinou z roku 1584 přešla veškerá pravomoc nad rousínovskými Židy do rukou slavkovské vrchnosti. Do té doby náleželi pod samostatnou městskou správu, která jen velmi těžce nesla, že se tam usazují a čilým obchodem ve srovnání s ostatním obyvatelstvem víc bohatnou.

Proto se nelze ani moc divit, že židovské obyvatelstvo přechod pod správu vrchnosti přivítalo. Vrchnost si byla velmi dobře vědomá převážně obchodních schopností místních Židů. Tušila pro sebe možnost finančního přínosu v podobě daní, poplatků či jiných dávek, a proto rousínovské židovské obci vycházela až nezvykle vstříc a v několika výjimečných případech se ji dokonce jala hájit v častých sporech s křesťanskou obcí, která využívala těchto neshod někdy i neprávem k tomu, aby omezila možnosti působení Židů ve městě.

Postupný rozkvět židovské obce v tomto období nejlépe dokládá vystavění synagogy v roce 1591. Okolo synagogy, která byla zbudována nemalým nákladem, postupně přibývalo stále víc domů a nové židovské městečko se tak začalo pomalu rozrůstat.

Rousínovské náměstí na dobovém snímku z konce 19. století s židovskými domy po levé straně.

Židovskou obec spravoval až do roku 1593 židovský rychtář a dva starší, určovaní vrchností. Změna, která nastala právě roku 1593, znamenala pro Židy možnost volby těchto osob podle jejich vlastního uvážení. Koncem 16. století tak již můžeme mluvit o rousínovské židovské obci spravované samostatnými místními představiteli. Za toto právo odváděla židovská obec vrchnosti vždy na svatého Jiří dvě libry hřebíčku. V roce 1641 došlo ke změně na peněžitý plat ve výši šesti zlatých rýnských za rok.

V roce 1593 byli Židé taktéž osvobozeni od místního mýta, za což museli opět platit, tentokráte padesát zlatých ročně. A aby nebylo těchto výhod málo, zbavil Oldřich z Kounic v tom samém roce obec křesťanskou i židovskou veškerých robot a povinností, které se vázaly k jeho panství.
Ponořme se nyní, stále s cílem podrobně zmapovat historii rousínovských Židů, již do století následujícího, jehož počátek neznamenal žádné zásadní změny, jež by nějak narušily celkový zdařilý rozvoj rousínovské židovské obce. Stejně tak, jak vzkvétal obchod, rostl v tomto období i počet židovských obyvatel a jejich obydlí. Ale nic netrvá věčně, což se plně potvrdilo s příchodem třicetileté války.

Třicetiletá válka: pohroma i pro Židy

Ta znamenala pro židovskou obec především velké ztráty na životech, stejně tak ale i značné škody majetkové, neboť její domy se nacházely mimo městskou hradební zeď, která v podobných případech zajišťovala ochranu města. Avšak zanedlouho po skončení třicetileté války v roce 1648 zavítalo do Rousínova postupně několik nově příchozích Židů, kteří se postarali o osídlení těch domů ghetta, které byly opuštěny či zničeny. Odkud přesně tito Židé pocházeli, nebylo dosud zjištěno.

Velmi záhy po konci války se židovská obec začala znovu rychle rozrůstat a již brzy navázala na předchozí vývoj z období před válkou. Židé začali opět čile podnikat a obchodovat, rozvíjeli svou řemeslnou výrobu, půjčovali peníze, najímali si mýto nebo se věnovali činnosti hostinské a jiným. Na místě několika válkou zničených domů si vystavěli nové a od roku 1658 bychom v židovské čtvrti našli dokonce i špitál a nový obecní dům.
V polovině 17. století, kdy byl rabínem Menachem Mendl ben David, začali Židé pomalu převyšovat svým počtem obyvatelstvo obce křesťanské. Hlavně díky většímu množství krámků a obchůdků, které provozovali převážně ve svých domech, postupem času ale i na náměstí u radnice a dokonce i naproti kostelu, získali již koncem 17. století obchodní převahu ve městě a jeho okolí.

Rozmanité obchodní aktivity znamenaly pro židovskou obec na počátku 18. století nejen velké zisky či neustálý přírůstek obyvatelstva a dalších nových domů v židovské čtvrti, ale přinesly i řadu sporů, jejichž existence je zaznamenána nejen mezi židovským a křesťanským obyvatelstvem, ale řada jich propukla i mezi Židy samotnými a týkala se většinou různých dluhů či rozmanitých stížností.

Tak například o Izáku Frankfurterovi se dozvídáme, že byl v letech 1713–1715 dlužníkem kroměřížských Židů. Ve stejných letech vrchnost vymáhala dluh sta zlatých od Arona Löbla. V roce 1714 byl pro krádež vyšetřován Žid A. David. Pro pomluvu se v roce 1749 soudili židovští občané Lazar Pollitzer a Joachym Symon. Z roku 1752 máme zprávy o vyšetřování počínání židovského rychtáře Jakuba Seelinga židovskou komisí. Zajímavý je zápis z roku 1753, který hovoří o pohřbení cizích dětí na židovském hřbitově. Z mnoha zaznamenaných sporů jmenujme dále ten, jenž se rozhořel mezi dvěma rousínovskými Židy Izákem Dundlem a Herschlem Löblem, kteří se v letech 1754–1756 soudili o zcizené peníze a stříbro v hodnotě šedesáti zlatých. Nebo požadavek židovské obce na zaplacení dvou set zlatých, které obci dlužila Viktorie Orlová.

Soužití nebylo bez problémů

Úřední nařízení z roku 1755 hovoří o židovském lazebníku, kterému byla stanovena omezení v jeho činnosti, neboť silně konkuroval lazebníku křesťanskému, který si stěžoval, že tímto přichází o svou klientelu. Naopak o existenci pekařství v židovské čtvrti se zmiňují záznamy z roku 1758.
Dále máme zprávy například o vyšetřování krádeže kaprů z roku 1774, které se měl dopustit místní obchodník Herschl. Nebo o stížnosti rousínovských Židů, kteří v letech 1766–1767 nesouhlasili s volbou tehdejšího rabína.

Zajímavé je také udání Žida Salomona Teütsche z roku 1769, jenž bez povolení prodával v Rousínově kořalku, kterou dovážel z Pozořic, což nebylo povolené, protože v Rousínově mohla být prodávána pouze kořalka tam vypálená. A jako poslední si uvedeme zprávu z roku 1781, která hovoří o vyšetřování podomních obchodnic Ester Löblové a Ester Aronové pro nedoplatky.

Vraťme se však ještě jednou do poloviny 18. století a připomeňme si, že v této době v Rousínově jako rychtář působil Jakub Seelinger, po něm pak Israel Elchan. Židovským rychtářem byl následně i Lazar Abraham Pollitzer, jenž krátce po polovině 18. století založil v Rousínově jednu z prvních moravských manufaktur na zpracování vlny.


Seznam použitých zdrojů naleznete na www: http://zidi-rousinov.webnode.cz/informacni-zdroje-a-prameny/

MARTIN ČECH