Židé v Rousínově: od středověku do roku 1919

Úplnou židovskou převahu v oblasti obchodu a řemesel, souvisejících především se zpracováním kůže a vlny, zaznamenáváme s příchodem 19. století a v jeho průběhu. To je také jedna z charakteristik, s jejíž pomocí můžeme zcela krátce popsat počínání rousínovských Židů v 19. století.

Důležitá panovnická nařízení a reformy, které během 19. století zasáhla velkou měrou do života rousínovského židovského obyvatelstva. Když „prozatímní obecní zřízení“ z roku 1849 stanovilo, že každá politická obec má vycházet ze samostatné obce katastrální, došlo v případě rousínovské židovské obce ke zvláštní situaci, neboť ta neměla de facto svůj samostatný katastr. Politická obec židovská tak byla v Rousínově zřízena až v roce 1851.

Nyní je třeba si vysvětlit, že kromě politické obce, která se starala o záležitosti všech občanů usazených na území tehdejší židovské obce (židovské čtvrti), tedy i křesťanů, existovala tu od roku 1890 taktéž židovská obec náboženská (kultovní), jež spravovala záležitosti týkající se pouze židovského obyvatelstva.

Co se týká politické obce, bylo ustanoveno, že v jejím čele bude stát starosta, dále tři radní a osm členů zastupitelstva. Ze starostů, kteří tu měli možnost od poloviny 19. století působit, si jmenujme Davida Brülla, který byl v této funkci činný v letech 1851 až 1869. Po něm tento post zastával Emanuel Oppenheimer v letech 1869 až 1888. Od roku 1888 až do roku 1906 pak Emanuel Bauer a následně po něm Richard Löw v letech 1906 až 1918.

Velké změny přinesly úpadek

Revoluční léta 1848 - 1849 a především Prosincová ústava z roku 1867 přinesla velké množství nových práv a svobod, z nichž hlavně svoboda osobní či náboženská, stejně jako svoboda pohybu a usídlení znamenaly nejen pro rousínovské Židy nové možnosti a velké změny.

Židé žijící doposud ve stísněném ghettu se začali postupně stěhovat do ostatních částí města, v převážné většině však Rousínov opouštěli úplně a odcházeli za lepšími podmínkami do větších moravských měst, především pak do blízkého Brna. V Rousínově tak po několika staletích růstu počtu židovského obyvatelstva, které zvláště v 18. století a na počátku 19. století tvořilo jeho většinovou část, pozorujeme od této doby postupné a nezadržitelné ubývání židovské populace.

Co se týká osídlování židovské čtvrti, začalo do ní naopak proudit chudší obyvatelstvo z křesťanské části města. V protokolu, který vznikl v roce 1919 pro účely spojení obou obcí, stojí, že ještě v roce 1868 nebydlel v židovské obci žádný křesťan, a to až do počátku roku 1870, kdy se tam usadila jistá vdova Magdalena Straková se svými dvěma syny.

V roce 1881 začalo vyjednávání obou obcí o možnosti spojení, ale ztroskotalo na odmítnutí křesťanské strany. Židovské obyvatelstvo, představující koncem 19. století v Rousínově spíše už jen menšinu, lze přesto stále považovat za majetnější vrstvu města, což potvrzují i údaje z roku 1891, které uvádějí mezi prvními pěti berními poplatníky v křesťanské obci právě židovské živnostníky.

Počátkem 20. století již zcela dohasíná význam místní židovské obce. Víc o životě rousínovského židovského obyvatelstva v tomto období, stejně jako o poměrech panujících mezi obyvateli města, nám napoví například událost z roku 1905. Dne 28. listopadu se obyvatelé Rousínova zúčastnili dělnické manifestace ve Slavkově u Brna, kterou však četníci rozehnali. Slavkovské události měly ještě téhož večera dozvuky v Rousínově.

Nepokoje, původně zaměřené proti místní četnické stanici, se však později obrátily proti bohatým rousínovským obchodníkům. Zničeny byly výkladní skříně židovských obchodů a pak také skleněné výplně oken většiny domů v židovské čtvrti. Soudní proces, který se v této věci konal, nakonec skončil osvobozením naprosté většiny obžalovaných, neboť postižení Židé svorně uvedli, že žádného z aktérů nepoznávají, čímž chtěli zamezit dalším možným nepokojům proti nim.

S příchodem první světové války nezaznamenáváme v otázce židovského obyvatelstva žádnou výraznou změnu, a tak si při popisu tohoto období můžeme vyprávět již jen o několika málo Židech, kteří v Rousínově zůstali z dřívější početné a hospodářsky velmi úspěšné komunity.

Celkový úpadek židovské obce lze sledovat i na příkladu židovské školy, jejíž třídy byly postupně pro nedostatek žáků rušeny. Většina židovských dětí totiž již v té době docházela do školy zřízené obcí křesťanskou, kde však jejich rodiče neplatili povinný školní plat, což vedlo k častým sporům mezi oběma obcemi.

V roce 1910 tuto věc projednávalo zastupitelstvo křesťanské obce, která si nakonec vymohla, přestože ani rodiče ani židovská obec původně platit školné nechtěli, že budou přispívat třemi sty padesáti korunami ročně a za předešlý rok zaplatí dvě stě korun. Nadobro byla židovská škola uzavřena v roce 1919, kdy došlo ke spojení obou obcí.

Židovská obec nebyla chudá

V roce 1911 se uvádí, že židovská politická obec je nemajetná, na rozdíl od obce náboženské, která vedle synagogy, obecního domu se školou, pozemku hřbitova i několika dalších nemovitostí vlastnila také větší kapitál a předměty ze stříbra, používané v synagoze pro účely bohoslužby.
Značným majetkem, který měla obec ve správě, byly mimo jiné peníze uložené v různých nadacích. V roce 1911 v Rousínově fungovalo dohromady sto osmasedmdesát nadačních fondů s různým účelem a s celkovým kapitálem téměř dvě stě padesát tisíc korun.

Z nejvýznamnějších jmenujme například nadaci Judy Katschera pro chudé (křesťanské i židovské) a na výbavu nevěst v sumě takřka devadesáti tisíc korun, dále nadaci Abrahama Türkla za spásu jeho duše, určených pro zchudlé obchodníky a na svatební výbavu, nadaci Elkana Brücka na vyučování hebrejštině a na svatební výbavu, a konečně nadaci Davida Aschera pro potřeby vyučování hebrejštině.

Mimo tyto dobročinné nadace nacházíme v roce 1911 také zmínku o fungování zdravotního a dobročinného spolku, jehož členové se starali o nemocné a staré spoluobčany tak, jak jim to ukládá židovská tradice.

Část informací o životě místních Židů na počátku 20. století se dozvídáme mimo jiné i z kronik města Rousínova. Zajímavá je třeba zmínka o životních osudech Morice Oppenheimera, které kronika líčí ve spojitosti s jeho úmrtím dne 16. prosince 1907 ve věku dvaaosmdesáti let.

Oppenheimer se stal již v osmnácti letech legionářem a v roce 1848 se zúčastnil revolučních bojů. Po potlačení povstání uprchl do Uher, kde ho nakonec zajali rakouští vojáci a pak byl tři roky vězněn v kasematech hradu Špilberku. Poté se vrátil do Rousínova, kde žil až do své smrti pod policejním dohledem.

Jiná zajímavá zpráva je spjatá s další židovskou osobou. Kronika hovoří o tom, že v Pešti v roce 1908 umřel rousínovský rodák Moric Bernfeld, který odkázal chudým křesťanům své rodné obce tisíc korun a Židům pak dva tisíce. Křesťanská obec, která vlastně nebyla jeho rodnou obcí, uvolila se proto odevzdat své sesterské obci ještě dalších dvě stě korun ze své částky.

Vše však dopadlo zcela jinak, neboť veškeré peníze byly i s přípisem zaslány obci křesťanské. Nakonec v kronice čteme, že přípis byl napsán maďarsky, nikdo z místních mu nerozuměl, a tak si křesťanská obec zmiňované peníze jednoduše ponechala.

Další zpráva, zaznamenaná kronikou v roce 1916, hovoří o požáru, který vypukl na půdě nejmenovaného domu židovské obce, a to přesně 4. října. Požár však nebyl veliký a k jeho zneškodnění postačila pouze stříkačka židovská. Tato zpráva je mimo jiné potvrzením činnosti místního židovského hasičského sboru.

Lze předpokládat, že v obci působil již daleko dřív, neboť v židovské čtvrti bylo riziko vzniku požáru na denním pořádku, a to především z důvodu existence velkého počtu různých dřevěných přístavků a verandiček, které mohly snadno vzplanout. Oheň by se rychle šířil, protože jednotlivé domy židovského ghetta byly k sobě velmi natěsno přistavěny.

V závěru této kapitoly jmenujme ještě alespoň ve zkratce místní židovské obyvatelstvo, které zde pobývalo těsně před rokem 1919, kdy došlo ke spojení obou obcí a tím zároveň k zániku samostatné obce židovské.

Počátkem dvacátých let 20. století bychom v Rousínově našli rodinu Deutschovu, Franklovu, Gottlobovu, Jellinkovu, Kudličkovu, Munkovu, Piskerovu, Rosauerovu, Steinerovu a dvě rodiny Lamplovy. Z jednotlivců tu bydlela Božena Bagarová, Richard Löw a Židé Brol, Rabl a Spiegel. Pokračování příště

MARTIN ČECH