Vyvinul ji před rokem. „Lidé se nohou zapřou o zeď a na židli se kolébají. Není to energeticky náročné a nezatěžuje to srdce. Přitom si vytvářejí svalovou hmotu," popisuje Hanák. Zhruba ve stejnou dobu se začal věnovat i vylepšování stélek do bot. Chtěl v nich zamezit vzniku plísní. A vznikla tak uhlíkatá stélka. „Uhlík je totiž dobrým absorbérem vlhkosti a pachů. Po čtyřech měsících nošení jsem si ale všiml změn. Jako každý v mém věku jsem měl na hlavě už jen velmi jemné vlasy. Ty mi ztvrdly. Nic jiného se nezměnilo, jen jsem chodil na uhlíkaté stélce. Došlo mi, že přes chodidlo se mi do těla dostává uhlík," popisuje vynálezce, který na výzkumech spolupracuje i s Masarykovou univerzitou v Brně.

Navštívil také biochemiky. Jenže ti se k prostupu uhlíku do těla přes plosku vyjádřili skepticky. „Ale prý to nemůžou ani vyvrátit, takový výzkum nikdy nebyl dělaný. Podívali jsme se proto do minulosti. Například v padesátých letech chodila vesnice venku bosky. Lidé tak dostávali uhlík ze země ploskou nohy do těla a neměli takové zdravotní problémy, které máme dnes. Jenže země má jen kolem deseti stupňů, což narušovalo termodynamický systém těla a to mělo vliv na krevní lymfatický oběh. Takže měli zase takové obtíže, které my dnes díky botám nemáme, časté byly plicní komplikace. Jenže nám zase kvůli botám chybí uhlík," popisuje.

Uhlíkaté stélky nabízí i pro velmi malé děti. Od čísla devatenáct. „Pokud ji začnou nosit, je pravděpodobné, že se dožijí velmi vysokého věku. I kolem sto čtyřiceti let. My starší už takovou šanci nemáme, čím jsme starší, tím je tělo opotřebovanější. I tak má ale používání stélky smysl v každém věku. Nastartují se ještě procesy, které nám umožní žít o něco déle. V kombinaci se šestinohou židlí můžeme i starým lidem dát naději na důstojný život. Po pár měsících přijdou bez francouzských holí a s pevnějšími vlasy. Zákazníci to potvrzují," zdůrazňuje.

Otázku, proč na podobnou věc dosud nepřišli vědci, si prý kladl několikrát. „Asi je to tím, že lidem chybí logické myšlení. Druhá věc je ta, že se propaguje zrovna to, co se hodí velkým a vlivným firmám. Jako třeba velrybí tuk. Velryby se zabíjely a přemýšlelo se, co s tukem. Je to obyčejný byznys, který neodvolí příliš se rozvíjet," myslí si obuvník ze Snovídek.