Kliknutím zvětšíteAutorka tvrdí, že našla mnohem víc, než slib čistoty, chudoby a poslušnosti. Připomíná, že dnes žije v republice přibližně tisíc řeholnic z různých řádů. „Často chodíme poblíž kláštera, který má klasicky známou podobu rozlehlého areálu nebo je to jen zdánlivě obyčejný byt. Sestry pro rozhovory jsem získávala prostřednictvím známých nebo přímým oslovením konkrétních řádů,“ popisuje Hladká svůj postup.
Usilovala o setkání s co nejstaršími ženami, které od padesátých let komunistické úřady utlačovaly, aby pak při vykonstruovaných politických procesech končily odsouzené k uvěznění.
Vedle toho hledala příležitost i k setkání s těmi nejmladšími. „Nakonec jsou v knize zastoupené čtyři generace řeholnic, víc lidský život ani neumožňuje. Jsem tomu moc vděčná. Jejich otevřenost mi byla velmi blízká a zaujalo mě, o čem všem si můžeme s takovými ženami povídat, aniž by to bylo jakkoliv bulvární,“ prozrazuje spisovatelka.
Přesto nezastírá, že ji mnohé detaily o životě sester překvapily. „Narušování zažitých a mnohdy zkreslených představ však považuji za velký úkol dokumentu, takže ta klišé nerada pojmenovávám. Když řekneme řeholnice, řeholní sestra nebo jeptiška, každého určitě něco napadne. Překvapilo mě především, že jsou to docela normální a skvělé ženské a že podobně jako my všichni zažívají těžkosti a krize,“ vysvětluje Hladká.
Od prvního nápadu do vydání knihy uplynul rok a půl. „Intenzivně jsem se jí věnovala celý rok. Byl to tehdy covidový čas a díky té práci se mi podařilo, abych jím prošla s určitým nadhledem a při psychické síle,“ usmívá se.
Už nyní však pracuje na své další novince. „Poslední měsíce natáčím české kolotočáře i světské a byla jsem s nimi na štaci, kde jsem pracovala a měla na starosti jeden kolotoč. Je to prostředí, které je nedílnou součástí identity naší země a prošlo obrovskou proměnou. Celý život mě nějak vzrušuje a přeji si ho zachytit. Jestli mi to dá smysl a dostanu do knihy to, co tam chci, tak příští rok vyjde publikace Lidi od kolotoče,“ láká autorka.
Ke psaní ji to vždy táhlo, už jako malá psala básničky a povídky. „Myslím ale, že mi to tehdy moc nešlo,“ tvrdí s úsměvem. Později se věnovala literární kritice a recenzím. Psala tedy o tom, jak píšou jiní.
„To už mi šlo, myslím, lépe. Poslední roky se zabývám literárním dokumentem a ten je mnohem víc než o vymýšlení a tvoření příběhu o setkávání s druhými, naslouchání a někdy i o otevírání třinácté komnaty. Na knížku ani čtenáře většinou dlouho nemyslím a prožívám osudy lidí, kteří mi dovolí vstup do jejich života,“ říká Hladká.
To je pro ni větší dar než nějaké ocenění, i když by jím, jak v nadsázce říká, také nepohrdla. Ačkoliv žije v Želešicích na Brněnsku, k Vyškovsku má stále zásadní vztah. „Jezdím sem pořád. Mám tu svá místa, rodinný hrob, cesty, kudy chodil děda mého dědy, přátele a pak tu nejlepší ořechovou laskonku na světě v cukrárně u Janského ve Vyškově,“ dodává Hladká.
KDO JE KAMILA HLADKÁ
Pochází z Vyškova.
Žije v Želešicích u Brna.
Knihy: Hornické vdovy, Sestry.
Pracuje na: Lidi od kolotoče.
14
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
