Kliknutím zvětšíteVždy totiž chtěl být lesníkem. To se mu sice nepodařilo, ale blízký vztah k přírodě ho neopustil. To, že v ní jako myslivec tráví dlouhé hodiny, se promítá i do jeho tvorby. „Knihy se vážou k našemu regionu, k naší krajině. Například brožura Perničářská legenda pojednává o dvou lesácích z hájenky u Jedovnic. Pozoroval jsem i jestřábí hnízdění, které jsem popsal v další povídce. Sameček při sezení samičky na vejcích zemřel,“ přibližuje třiasedmdesátiletý Vágner.
Kromě přírody ho celý život zajímá regionální historie. I tu přibližuje čtenářům. „Loni mi vyšly povídky z hradu Holštejna. A teď sepisuji něco podobného, povídky z rychtářovského hrádku, které obsáhnou i příběhy z hradu Plumlova. Jde o takový pohled do středověku, předhusitské doby,“ vysvětluje.
Jak přiznává, psát mysliveckou prózu je mnohem jednodušší. „U té historické musí člověk hodně číst a studovat v archivech. Poznatky pak zasadím do příběhu a zbytek si dokreslím ve své hlavě,“ popisuje Vágner s tím, že na povídkách z Holštejna pracoval dva roky.
Rychtářovské příběhy bude mít hotové zhruba do měsíce. Na pultech se mají objevit do konce roku. „Stojí to hodně času a námahy, ale já to dělám rád,“ říká spisovatel, který ke stolu s počítačem zasedá téměř denně. „I když jen ráno a dopoledne. Odpoledne už mám zavařený mozek,“ směje se Vágner.
Je zvyklý pracovat na dvou knihách současně. Aktuálně tak sepisuje kromě historické i další, mysliveckou. „Když mám jednoho dost, přejdu na druhé,“ říká s tím, že Pytlácké večery vyjdou v říjnu.
Podomský spisovatel nezapomíná ani na děti. „Napsal jsem třeba Vodnické pohádky z Podomí,“ ukazuje. Doma má i básnickou sbírku věnovanou každému měsíci v roce. „Tu jsem ale ještě nevydal, o poezii takový zájem není,“ krčí rameny.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
