„Když nasněží, musíme si prohrnout cestu, abychom se dostali s traktůrkem ke zvířatům. V zoo sice máme rozvody vody, ale v zimě by trubky zamrzly. A tak vodu rozvážíme v barelech. Doplňujeme ji nejméně dvakrát denně, aby zvířata nestrádala,“ říká ošetřovatel.

Rozvézt také musí obrovské fůry slámy, aby zvířata měla teplou podestýlku.

„V zoo máme vesměs hospodářská zvířata, která nemusí jít na zimu do stájí, a to i v afrických a asijských výbězích. Skot watussi, gajal, zebu, lamy a další jsou na chlad zvyklí. Přes den pobývají venku a na noc je zavíráme. Pouze když je kluzko, radši je nepouštíme ven,“ vysvětluje Macháček.

Kdyby totiž třeba velbloud přišel k úrazu, znamenalo by to pro zoo mimo jiné také značnou peněžní ztrátu. Velmi cenní jsou také koně. Například klisna Aida anglického plemene shirský kůň, která patří k nejtěžším a největším plemenům, tráví zimu společně s fjordskými koňmi, shetlandskými poníky a dalšími ve stájích.

Když je ošetřovatelé vyvádějí do výběhu, nezapomenou upevnit na koňský hřbet teplou deku. Ve stájích koním dělají společnost také oslíci a březí ovce s malými jehňaty. Vyhřívanou ubikaci mají opice a poloopice.

„Lemury kata, hulmany posvátné i opice rhesus zavíráme hned, jakmile nastane chladný podzim. Do teplíčka jsme dali i andulky a morčata. To jsou v podstatě jediná zvířata, která návštěvníci v zimě nemohou vidět,“ říká ošetřovatel.

I Babiččin dvorek zůstává stále plný koz a ovcí. Pštrosi, buvoli, lamy, králíci, drůbež, velbloudi a další zvířata jsou ve vyškovském zooparku k vidění denně od devíti do šestnácti hodin. Vstup do areálu je pro návštěvníky v zimním období zdarma.