Představovat prase domácí je na jižní Moravě tak trochu nošení dříví do lesa. Jenže kdoví, jak tomu bude za pár let? Ještě přednedávnem na dědině vykrmovala doma čuníka na zabijačku téměř každá rodina, dnes už je to vzácnost. A taky zemědělci ruší chovy vepřů, protože se to v podmínkách provozování zemědělství podle pravidel běžných v Evropské unii prostě nevyplácí. Možná bude pro příští generace prase tak exotické zvíře, jako je pro dnešní děti kdysi zcela běžný osel.Vždycky ho ale budou mít možnost vidět ve vyškovském zooparku, protože ten se na chov domácích zvířat zaměřuje.
Tisícileté pouto
Lidé zdomácněli divoké prase, které dodnes divoce žije v naší přírodě a velmi se mu tam v poslední době daří, už před tisíci let. V našich zeměpisných podmínkách to byl pro lidstvo důležitý krok. Vepři poskytují energeticky vydatné maso a vnitřnosti a také spoustu tuku. Díky němu lidé dokázali přežít i nejtužší zimy a z prasete využili takřka všechno.
Dřív ale nebyla prasata chodící bečky sádla. Pásla se venku na všem možném a majitelé jim jen přilepšovali. To odpovídalo přirozené povaze prasete, které je všežravec a kromě rostlinné potravy rádo vyrývá ze země larvy hmyzu či měkkýše. Pochutnává si i na houbách, bukvicích, žaludech, nepohrdne ani ptáčetem nebo žábou.
close
zoom_in
Dnes se blíží tomuto způsobu chovu ekologické farmy, které produkují mnohem zdravější a kvalitnější, ale také dražší vepřové maso než velkochovy, kde se vepři nepohnou a rostou díky antibiotikům, granulím a hormonům. Přednost chovu prasat pod širým nebem dávají třeba v Rusku.
Prase je extrémně odolné a plodné, je to zkrátka mimořádně úspěšný savec. Patří mezi nepřežvýkavé sudokopytníky, jeho nejbližšími příbuznými jsou pekari a hroši. Nevykastrovaní samci prasat, kanci, mohou dosahovat váhy až tří set kilogramů.
Prasata lidé nevyužívají jen pro výrobu masa. V Itálii a Francii se stala nepostradatelným pomocníkem hledačů nejvzácnějších a nejdražších hub: lanýžů. Mají totiž extrémně citlivý čich, mnohem lepší než psi.
Silný hospodářský význam prasat se projevil i jejich postavením v lidské kultuře. Zatímco semitské národy, tedy Židé a Arabové, zakazují požívání masa vepře jakožto nečistého, křesťanská tradice má k prasatům komplikovanější vztah.
Prase mazlíčkem
Na jedné straně je prase a svině ošklivou nadávkou, pro muže je ale označení kanec lichotkou vzdávající hold jeho sexuální výkonnosti. Divoké vepře uctívali třeba staří Keltové jakožto symbol síly a odvahy.
V Asii není chov prasat tak intenzivní jako v Evropě. Třeba v Japonsku vepře vodí na vodítku jako psa. Tato móda se šíří i třeba do Velké Británie, kde jsou v módě zakrslá plemena prasat chovaná jako domácí mazlíčci.
Prasata ovšem mohou nadělat také velké škody. I na Vyškovsku zemědělci každoročně naříkají, co zejména na podzim spasou stáda černé zvěře na polích. Nepomůže ani intenzivní odlov. Není totiž vzhledem k přirozené inteligenci divokých vepřů zcela účinný.
Ještě horší situace nastane, pokud zdivočí domácí vepři tam, kde nemají co dělat. To je třeba příklad zavlečených prasat na Novém Zélandě. Jedinci, kterým se podařilo uprchnout ze zajetí, se v divočině úspěšně množí a ničí původní živočichy podobně jako třeba kočky nebo lišky.
Vyškovský zoopark chová prasata plemene Mangalica, které pochází z Maďarska a Balkánu. Je to dnes jediné chované takzvané kadeřavé prase, které je mimořádně odolné proti nepřízni počasí. Dožívá se až patnácti let a lidé ho chovají hlavně pro maso. V porovnání s ostatními rasami vepřů není příliš plodné.
