Cesta do celostátního kola začala pro Karolínu už v dětství. „Zpívat jsem začala ve vyškovském Slavíčku. Sbor mi vydržel vlastně až dosud," usmívá se Karolína, která vůbec nečekala, že se od dětského zpěvu propracuje až k současnému stavu.

Letošní šňůra úspěchů v pěvecké soutěži základních uměleckých škol odstartovala ve školním kole. „To jsem vyhrála, získala jsem i cenu ředitele školy. Ještě jsem zpívala duet s Veronikou Schmidtovou, také v tomto případě jsme si odnesly první cenu," říká Karolína.

Sólové vítězství

Tím však úspěchy jen začínaly. „Postoupila jsem do okresního kola, kde jsem zase vyhrála, stejné to bylo i v případě našeho duetu. V krajském kole v Kyjově bohužel Veronika onemocněla, takže mi zbylo jen moje sólové vítězství," směje se dívka.

V celostátním kole už se setkala s patnácti nejlepšími zpěvačkami z celé České republiky. „Když jsem je poslouchala, tak jsem si říkala, že to je hrozné, všechny jsou tak dobré a já nechápu, co tady dělám. Ale asi jde o to, že člověk sám sebe slyší jinak, než ho slyší ostatní. A toho čestného uznání si o to víc cením," říká Karolína.

Přestože celostátní kolo pro ni bylo velký zážitek, na to školní nezapomene. „Paradoxně jsem asi největší radost měla z vítězství ve školním kole, protože jsem prostě vůbec nečekala, že bych mohla něco vyhrát," směje se.

V celostátním kole už se setkala i s konkurentkami, které za sebou měly třeba angažmá v divadle. „Vždycky mě lákalo jít na konzervatoř nebo podobně, ale teď jsem napůl rozhodnutá, že půjdu studovat pedagogickou školu se zaměřením na sólový zpěv a hudební výchovu pro druhý stupeň," plánuje dívka.

Koncertovat by k tomu chtěla spíš ve volném čase. „Angažmá v muzikálu už mě neláká tolik jako právě to učení, navíc mě to táhne spíš ke klasice než populární hudbě. Moje nejoblíbenější skladba je árie Vendulky z Hubičky," vysvětluje Karolína, která většinu času tráví na internátě v Kroměříži.

Právě tam také nejraději cvičí. „Protože mě zpěv baví, tak si nepočítám, kolik hodin denně jím strávím. Ale rozhodně trénuji mnohem raději na internátě než doma. Máme malý byt a samozřejmě je tam všude slyšet a já nemám moc ráda, když mě někdo při cvičení poslouchá," usmívá se dívka, která letos absolvovala také v houslích, chodila i do tanečního oboru i do dramatického kroužku.

Přestože Karolíně už je osmnáct, maturovat bude až za rok, šla totiž do školy s odkladem. „Jsem ráda, že to takhle vyšlo, protože by asi bylo náročné kombinovat soutěž a učení na maturitu. Ale mám velkou oporu v učitelích ze základní umělecké školy, když potřebuji, můžu si třeba posunout hodiny, jsou ochotní se mnou zůstat třeba déle, to mi hodně pomůže," myslí si Karolína.

Na jiné úrovni

Navíc říká, že bez umělecké školy by se zřejmě její talent vůbec nerozvíjel. „Zpívala jsem odmalička a všichni říkali, že to umím. Ale bez umělecké školy bych byla na úplně jiné úrovni. Když při cvičení poctivě zpívám, tak jsem pak celá zpocená, je to náročné stejně jako tělocvik," směje se Karolína.

Její nejoblíbenější skladby jsou takové, kde může do zpěvu vložit co nejvíc emocí. „Je to právě třeba už zmiňovaná árie Vendulky z Hubičky. Líbí se mi to, že tam dokážu promítnout také něco ze sebe, opravdu procítit tu píseň," vysvětluje dívka. Trémou příliš netrpí. „Spíš je to taková nervozita, že se to lidem třeba nebude líbit, přímo tréma to však není. Každopádně to mnohem víc řeším, když zpívám před lidmi, které znám, než před cizími," říká zpěvačka.